Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Steve Biddulph: Mužství

Steve Biddulph: Mužství - obrázek

Steve Biddulph: Mužství - obrázek

Portál, 2007, překlad Jana Pištorová
Portál, 2007, překlad Jana Pištorová

Nejeden mladý hollywoodský scénárista se mstí tím, že všechny dospělé muže nechává vypadat jako hlupáky, místo aby si všechno otevřeně vyříkal se svým otcem, žijícím někde daleko v Kansasu.

(Robert Bly, Železný Jan)

----------------------------

Aby chlapec vyrostl v muže, potřebuje pomoc mnoha mužů. Škola mu ji neposkytuje. Sledování televize taky ne. Ani matka, byť by se snažila sebevíc, ji sama poskytnout nemůže. Kluci potřebují kontakt s kvalitními muži a tato potřeba kontaktu přetrvává do dospělého života. Mladí muži potřebují starší muže a muži ve středním věku stále potřebují ještě starší muže. Pokud se tato jejich potřeba naplní, život se stává mnohem snesitelnějším, jistějším, zajímavějším a přátelštějším. Pocit osamělého boje a hrozícího selhání je tak nahrazen zážitkem, že život je cesta k mistrovství, na níž se vám dostává podpory.

Podívejte se teď na to z osobního hlediska. Pokud byste to, co potřebujete ke svému vývoji, nedostali v dětství ani v dospělosti, ani si to nutně nemusíte uvědomovat. Dokonce i děti vyrůstající v těch nejpodivnějších rodinách se domnívají, že jejich život je normální. Podezření, že něco není v pořádku, začnete mít, až když to s vaším životem jde z kopce. A právě to se dnes mužům stává. Zdravotní, manželské či rodičovské problémy, neschopnost navázat přátelství nebo neúspěch v zaměstnání jsou jen některé z příčin, kvůli nimž si začínají uvědomovat hluboké trhliny ve svém životě. V mládí jsme domýšliví a nadmíru optimističtí, ale pak nás život začne postupně svírat a pomalu vycházejí najevo naše nedostatky. Příznakem tohoto problému jsou skandální případy chování našich mužských vedoucích představitelů na všech společenských úrovních. Tomu muži, jenž vede ostatní, se musí dostat obzvláště kvalitní otcovské výchovy, neboť je „otcem“ kolektivu, organizace, nebo dokonce země. (V tom tkví rozdíl mezi kupříkladu takovým Nelsonem Mandelou a Georgem Bushem.) Musí mít hluboce osvojené zkušenosti emoční inteligence a moudrosti, z nichž pak může čerpat v každé situaci, kterou život přináší.

V přírodě se veškerý vývoj řídí určitou posloupností. Ve vývoji muže se na posloupnost zapomnělo a celý proces byl do značné míry ponechán náhodě. Zkoumáme-li starší kultury, zjistíme, že výchově chlapců věnovaly nesmírné a soustředěné úsilí a používaly k tomu obřady, učení a procesy, pro něž v naší kultuře nacházíme jen chabou obdobu. Robert Bly a další členové Hnutí mužů specifikovali řadu kroků, které dnes ve vývoji mužů chybějí. Tyto kroky jsou možná klíčem k pravému životu muže. Jejich cílem není pouze se dobře přizpůsobit (!), ale něco mnohem cennějšího – žít nádherný a vyrovnaný život. Život siouxského lovce, masajského válečníka, austrálského stařešiny i středověkého obchodníka byl krásný a bohatý – protože byl tvořivý, radostný a energický a poskytoval péči a ochranu nejen vlastním lidem, ale i prostředí, v němž žili. Proč by měl být dnešní muž méně mužem než jeho předci?

---------------------------------

Rivalita mezi muži je zákonitá. Pramení z přírody a vychází z těch nejzákladnějších instinktů - boje o území, teritorium, ženu, moc, slávu, úspěch či peníze. Podle Steva Biddulpha je soutěžení prokletím mužského rodu. Doporučuje vidět ostatní muže jako bratry. Neporovnávat se, snažit se být členem jedné velké rodiny.

Soutěživost jako osobnostní rys pochází z nutkavé touhy po uznání, které nikdy nepřichází. Ale jak zjišťuje mnoho vrcholových sportovců, ani výhra tuto touhu neukojí. Dostane-li se však chlapcům a mužům přiměřeného uznání od jejich duchovních vůdců, ztrácejí nutkání ohromovat – soustředí se na učení kvůli učení a už nemají takový zájem být největší a nejlepší. Chorobnou chtivost a nenasytnost nahrazuje nádherná rozmanitost, jakou nacházíme například v kultuře a umění Bali.

Soutěžení je prokletí mužského rodu. Sedím-li na veřejném místě, například vedle bazénu, cítím se uvolněný a v pohodě, pokud není nikdo nablízku. Jakmile však přijde jiný muž, nejprve se ujistím, že pro mě nepředstavuje žádnou fyzickou hrozbu, že mě nenapadne. Od dětství mě sice nikdo nikdy nenapadl ani nezranil, ale ten pocit ve mně stále přetrvává. (Ženy tomuto reflexu rozumějí, i když z jiných důvodů.) Pak začnu odhadovat, jestli je silnější, lépe oblečený nebo svalnatější. Je-li s ním žena, hledám známky toho, že se jí ve skutečnosti nelíbí! Vidím-li jeho auto, srovnávám ho s mým – je to dobrý ukazatel příjmu, postavení i vkusu. Dokonce i když je přátelský a zahájíme konverzaci, zvažuji, v jakém světle se představím. Vnitřní soutěživost neustává – jako bych byl v podstatě nepřátelským a nejistým srovnáváním posedlý.

Díky etickým pravidlům, která prosazuje Hnutí mužů, teď sám sebe cvičím v tom, abych tento neužitečný vzorec změnil. Učím se vidět jiné muže jako bratry, kteří si můžou navzájem dávat dobré věci. Vždycky jsem to tak cítil ve vztahu k ženám, ale proč ne taky ve vztahu k mužům? Tento náhled vede k radikální změně postoje a nesmírně mě podněcuje, abych měl k celé jedné polovině lidstva lepší vztah.

Muži, jimž byly v dětství odepřeny přiměřené tělesné projevy lásky od jiných mužů, nikdy nevyzrají. Mnoho takových mužů následkem toho silně potlačuje svou potřebu mužské náklonnosti. Můžete je vidět na kterémkoli fotbalovém zápase nebo při boxu – jako by jim vyhovovaly násilné aspekty mužského kontaktu, zatímco od jakékoli formy důvěrnosti se distancují.

Umožní-li se mužům, aby svobodně zažili náklonnost a podporu jiných mužů, začínají odsuzovat soutěživost v naší společnosti. Sami jsou pak ochotnější zapojovat se do projektů a akcí, jež chtějí více sloužit a kladou si za cíl péči o druhé a ochranu naší planety.

V tom tkví síla nové mužské duše. A to všechno začíná objetím.

Barry Cooney, Wingspan

---------------------------

Podle Steva Biddulpha je kvalitní vztah "otec - syn" základem pro správné vnímání mužské role.

Situace se bohužel zhoršuje. Řada psychoanalytiků a rodinných terapeutů po celém světě si všimla, že nepřítomnost otce má určité specifické vedlejší účinky. Jde o to, že nepřítomný otec není pouze jakousi neutrální postavou – v rodině totiž nemůžete zůstat neutrální. Členové jedné domácnosti se buď můžou mít rádi, nebo se nesnášet. Syn má svého otce buď rád, nebo ho nenávidí – nikdy k němu nemá neutrální vztah. Máte-li něco, co silně potřebujete, takřka na dosah ruky, a přece je to nedosažitelné, pak to ve vás vzbudí intenzivní emoci.

Moderní otec zaměřený na svou profesionální dráhu se s těmito problémy musí potýkat. Muži ukazují svou lásku tím, že těžce a dlouho pracují. Děti to však neoceňují, protože netouží po jejich penězích, ale po jejich přítomnosti. Požadují sice počítačové hry nebo módní kalhoty, ale tráví-li dostatek času se svým tátou, brzy na tyhle náhražky zapomenou. Ženy by se také měly jasně vyjádřit, co od svých manželů očekávají, protože muži automaticky předpokládají, že jejich největším příspěvkem do rodiny je jejich schopnost vydělat peníze.

I otec v padesátých letech pracoval těžce. Doma se choval značně odměřeně a často měl dokonce sklon k násilí. Jeho synovi to neposkytovalo nic, co by mu bylo ku prospěchu. Jak už jsme si řekli, syn z padesátých let se od otce mohl učit jen předstírat a o jeho vnitřním světě nevěděl nic. Problémy pak nastaly, když se například sám oženil, protože ve svém nitru neměl k dispozici hluboké zdroje mužství, z nichž by nyní mohl čerpat (pouze plochou lepenkovou figurínu mlčícího otce).

Vdaná žena dokáže zaujmout stanovisko k tomu, co je pro ni důležité, a podobá se vrcholku mohutné, pevné pyramidy ženskosti, protože stojí na základech nesčetných zkušeností s ženskými vzory, jež do sebe vstřebala. Naproti tomu muž, má-li zaujmout stanovisko k tomu, co je důležité pro něj, stojí pouze na vratké hromadě naházených cihel – útržkovitých, plytkých příkladů mužskosti, které si vybral například z filmů. Navždy tak postrádá sebedůvěru a nemůže jednat jako rovný s rovným. Nikdy nezažil niterné mužské sdílení. Má k dispozici jen náhodnou sbírku různých klišé a drsných vtipů.

----------------------

Pozor na hypoteční past

Zadlužení a dlouhodobé hypotéky podrývají sebevědomí muže.

Jak k tomu dochází? Jak se inteligentní muži nechávají chytit do pasti? Nikdo nás přece nenutí, abychom se závodu kariéristů zúčastnili. Náš systém má jeden vynikající způsob, jak muže udržet na místě: je to právě hypotéka. Hypotéka je původně dobrá myšlenka, která se jaksi pokazila. Není to vynález bankéřů – myšlenka vlastnit něco po celý život existuje už dlouho. Svatební hosté na Nové Guineji například zkonzumují tolik prasat a hlíz jamů, že ženich tento dluh splácí po celý svůj život. Jak můžeme vidět ve fi lmu Svědek (Witness), členové náboženské sekty amenitů se po stovkách shromáždí, aby nově sezdanému páru postavili za jeden den velkou, nádhernou stodolu, která jim vydrží po celý jejich farmářský život. Teď celá komunita pomůže jim a oni pak v průběhu života na oplátku vypomůžou při stavbě mnoha jiných stodol. To je systém vzájemné výpomoci, se vzájemnými závazky, díky němuž zůstali amenitové po několik staletí bezpečnou a prosperující komunitou, která nepodléhá recesi a má nízké procento rozvodů.

Co máme my, je hypoteční systém, jenž nám umožňuje mít už na prahu dospělosti dům a strávit svůj život jeho splácením. Nezavazujete se lidem, ale institucím. (Ztraťte práci, promeškejte splátky, a anonymní instituce vás z domu vyhodí.) Poté, co absolvujete onen životně důležitý rozhovor v bance (s vázankou na krku, samozřejmě), vyjdete ven a máte tolik, kolik potřebujete. Je to zázrak! Ale stalo se i něco jiného, něco, o čem vám neřekli. Necháváte jim tam totiž taky svou odvahu! Bankovní manažer ji má uloženou ve svém trezoru mezi ostatními! Pokud pak někdy ve svém životě budete mít naléhavé utkání udělat něco riskantního, vzrušujícího, odlišného nebo dobrodružného, je pravděpodobné, že to neuděláte, protože k tomu odvahu mít nebudete!

Chcete-li být svobodným mužem, je nutné, abyste se této pasti nějak vyhnuli. Můžete žít na venkově, kde jsou domy levnější. Můžete přestat soupeřit se svými sousedy a jezdit v nejstarším autě ve vaší ulici. Svým dětem můžete věnovat víc svého času místo vzdělání na soukromé škole. Můžete si vzít rok dovolenou a jednoduše si to promyslet!

 http://obchod.portal.cz/produkt/muzstvi/

----------------------------------

Většina mužů nežije svůj život. Místo toho žijeme ve velké přetvářce, kterou zachováváme kvůli své ochraně. Záhy po dosažení dospělosti si zvolíme jednu z několika standardních masek: dříč, sebevědomý borec, dobrák, drsňák, citlivý muž 'nového věku'. A pak po mnoho následujících let předstíráme, že to jsme my a že všechno je v pořádku. Pod maskou se však často skrývá nesmírná osamělost. Předstírat nějaký život a žít ho není totéž.

----------------

Ženy toho získaly skutečně hodně, dnes však panuje pocit, že stojíme na místě nebo - co je horší - že se vracíme zpátky. Je-li tomu skutečně tak, pak mě to ani nepřekvapuje, příčina totiž tkví v jádru samotného feminismu. Upřímně řečeno: Nejde osvobodit jen polovinu lidstva. Myšlenka osvobození žen od mužů předpokládá, že muži kdysi zvítězili v jakémsi mocenském boji a že právě moc je to, oč v životě jde. Feminismus zkrátka vycházel z toho, že muži se mají dobře, a to byl strašně zjednodušující pohled. Manžel bijící svou manželku, šéf obtěžující své podřízené ani muž sexuálně zneužívající své děti totiž nejsou těmi, kdo zvítězili, ani nejsou silnými osobnostmi. Tito muži jsou obvykle žalostně nejistí a z toho pramení jejich potřeba utiskovat ženy. Jsou sice 'nahoře', ale vůbec ne 'vítězové'. Mnohem realističtější je říct, že jak ženy, tak muži byli vězni svých rolí a svého formování, které ublížilo oběma pohlavím. Dlouhodobé řešení nespočívá v tom, že ženy budou bojovat proti mužům, ale v tom, že muži i ženy budou společně bojovat proti nesmyslným zvyklostem, které zdědili.

Feminismus nepochopil, že pod slupkou mužské 'moci' leží hluboké pocity bezmoci. Muži byli často nepatrným kolečkem v obrovské průmyslové mašinerii, která jim nepřinášela žádnou radost ani sebeúctu. Navíc pociťovali značnou nejistotu způsobenou výhodami žen, jako jsou sexuální přitažlivost, snadné vyjadřování, schopnost navazovat přátelství, ale i zesměšňovat a nenápadně ovládat. (V osobních vztazích je moc pouze cenou útěchy, kterou si berete, když nemůžete získat lásku nebo úctu.)

-----------------------------------

Sedm kroků k mužství:

Urovnání vztahu s otcem

Odhalení posvátnosti sexuality

Přístup k partnerce jako k rovnocenné bytosti

Aktivní péče o děti

Navázání skutečného přátelství s muži

Volba práce, která vás bude těšit

Osvobození divého muže ve vás

-------------------

Vázanka symbolizuje něco velmi hlubokého. V zaměstnání vázanka sděluje: 'Jsem ochotný snášet toto nepohodlí', a tudíž 'Jsem ochotný snášet i další omezení a nedůstojné zacházení se mnou, abych tuto práci získal a udržel si ji (dovolíte, abych Vám svou vázankou vyleštil boty?)'. Je důležité vidět vázanku takovou, jaká je - je to chomout otroka.

http://blog.wuwej.net/2007/08/07/steve-biddulph-muzstvi.html
16.07.2008 21:22:31
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one