Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Pavlína Brzáková: Až odejdu za horu

Pavlína Brzáková: Až odejdu za horu - obrázek

Pavlína Brzáková: Až odejdu za horu - obrázek

Ze života sibiřských kočovníků

Eminent, 2004

Aby žil člověk na zemi, potřebuje nebe Ugu Buga.
Když vyjdeš na svět z těla matky, tvá hvězda ti dá světlo. Pronikne ti do srdce a do smrti je s tebou. Přirosteš k nebi Ugu Buga dlouhou osudovou nití.
Osud je dílem boha Ekšarí, má v rukou naše životy.
Jsme jako brouci. Jsme smetím na Zemi, spojeni s celým vesmírem. Naši předci byli labutě, medvědi, ryby a stromy.
Pro všechny platí stejné zákony.
Každej má svý duchy ochránce. Jsou ve vzduchu jako vlny, lítají a válčí. Naši šamani říkávali, že cizí duchové jsou naše nemoci. Vstupujou do našich těl a jedí je jak červi.
Duchové žijou za šera a v noci a přes den spí. Proto šamani dělají svoje obřady právě za tmy.
Proč Evenkové ze světa odcházejí?
Opustili jsme naše ženy. Jedni začali pít, druhý se stali vůdci. Nikdo už nechce rodit děti. Hodně rodů tak ze světa zmizelo.
Málokdo dneska ví, že před půl stoletím žily v našich lesích rody Badigir, Kimal, Toporokoli, Kurisoli, Kirektel, Kunnogiri a další.
Všichni odešli k předkům.
Neumíme se novým světům přizpůsobit.

Promluva šamana Kutuje, 1992

--------------

Šaman a soud

To byl poslední soud v Tuře. Chytili šamana. Byl znalej různejch věcí. Chytili ho, zavřeli v jednom srubu, kterej tam byl jako vězení. Mladej už nebyl, ale síly měl pořád dost. Seděl ve vězení, staženej řemenama.

Přede dveřma stál jeden takovej, kterej ho měl hlídat. Občas nakouknul malým okýnkem dovnitř. V noci ale nic neviděl. Tak tam ani nekoukal. Ráno se vyděsil.

Šaman stál před ním a smál se. Smál se. Doslova se mu chechtal do očí. Tak se ten šaman smál.

Tak ho zase svázali, ještě pevnějc. A zavřeli ho tam, kde byl předtím. Druhej den hlídal někdo jinej. Ale ráno, když bylo světlo, stál šaman zase před srubem, rozvázanej, a smál se. A smál.

Dal se chytit, vůbec se nebránil. Mysleli si, že dveře jsou odemčený, ale zámek tam visel zvenčí. A byl neporušenej. Nikdo nevěděl, jak se ten šaman dostal ven. Jenom se říkalo, že mu pomáhali duchové.

Tak to pokračovalo dál, každej den. Ve dne ležel svázanej na suchý trávě, přes noc se nějak dostal ven. Ráno stál před srubem zas a smál se. Byl veselej, jako by věděl, že se mu nic nemůže stát. Jako by nevěděl, co všechno mu hrozí.

Pak přišel ten soud. Šamana přivedli do dřevěnýho domu. Tam seděl soudce a ještě tam byla spousta dalších lidí. Bezvýznamnejch čumilů. Něco po něm chtěli. Stařík se posadil na dřevěnou lavici a soudce vůbec neposlouchal. Divně se usmíval.

Soudce mu přikázal, aby přistoupil blíž. Šaman šel. Stál. Stál tam s rukama u těla. Pak je zdvihnul. Nikdo nevěděl, jak se to vlastně stalo. Z podpaží mu vyskočili dva medvědi. Vztyčili se na zadních nohách a pomalu se blížili tam, kde seděl ten soudce a jeho lidi. Šli blíž. A blíž. Šaman zatím stál a jen se koukal. Pořád s tím svým podivným úsměvem. Neřek ani slovo. Všichni byli hrůzou ztuhlý. Medvědi zařvali a zůstali stát, přešlapovali na místě.

Pak se šaman otočil. Pomalu odcházel pryč. Nikdo k němu nemoh. To skrz ty medvědy. Nikoho nepustili, jen se dívali, stále vztyčený na zadních nohách a kolíbali se. Šaman si otevřel dveře a vyšel ven. Nikdo se ho nepokusil zadržet. Šel pryč z vesnice, která se k němu tak zachovala. Šel do tajgy. Tam byl jinej svět. Od tý doby ho už nikdy nikdo neviděl. V moc šamanů bylo úředně zakázáno věřit.

Medvědi čekali dlouho. Pak i oni spustili tlapy na zem. Obrátili se a pomalu opustili ten dřevěnej dům. I oni se vrátili do tajgy.

http://ofeliinrokknihomola.blogspot.com/2011/06/pavlina-brzakova-az-odejdu-za-horu.html

-------------

Mýtus o vzniku světa a lidí

Zpočátku byla jen voda. Žili Buga a Buninka. Buga byl moudřejší. Poslal na vodu oheň, kterej vodu na několika místech vypařil. Tak vznikla země. Buga udělal světlo a oddělil ho od tmy.

Potom sestoupil na Zemi a tam se setkal s Buninkem. Ten mu začal tvrdit, že zemi stvořil on. Vypukl tak mezi nimi spor. Buninka zničil Bugovi housle, dvanáctistrunnej hudební nástroj.

Rozhněvanej Buga mu předložil návrh: "Je potřeba na dně jezera vypěstovat borovici. Kdo z nás to neudělá, musí přiznat porážku."

Podle příkazu Bugy vyrostla borovice na dně jezera a zvedla se nad jeho hladinu. Borovice patřící Buninkovi nemohla stát a skácela se. Ale Buninka nechtěl přiznat porážku. Tehdy ho Buga potrestal a proměnil jeho lebku v železnou.

Buninka nosil těžce železnou hlavu na ramenou a prosil o odpuštění. Buga však požadoval výměnu. Chtěl, aby mu Buninka nepřekážel, až bude dělat člověka.

Aby udělal člověka, vzal železo na východě, oheň na jihu, vodu na západě, zemi na severu. Tyhle elementy pak proměnil na srdce, šlachy, kosti, kůži a krev a udělal člověka.


Mýtus o Kristovi

Starší bratr Krista byl Satan. Kristus tvořil. Dřív byl medvěd člověkem, pes byl člověkem. Oba hlídali Kristovy figurky, byli jeho pomocníky.

Kristus odešel a dům hlídal pes. Přišel Satan a řekl:
"Otevři Kristův dům."
"Neotevřu," řekl pes, ale stejně otevřel. Satan dovnitř vpustil hada a psovi dal srst za to, že otevřel.

Potom přišel Kristus domů. "Co tady dělal Satan?" zeptal se. Viděl, že Satan dal psovi srst, a tak se rozzlobil a řekl: "Teď buď psem, mlčenlivým. Jez špatně. Žij jenom deset let. Čenichem čichej a tlamou vyj!"

Medvědovi Kristus řekl: "A ty půl roku s burundukem spi. Evenky nech na pokoji!"

20.02.2012 11:15:50
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one