Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Jiří Kuchař: Ayahuasca aneb Tanec s bohy

Jiří Kuchař: Ayahuasca aneb Tanec s bohy  - obrázek

Jiří Kuchař: Ayahuasca aneb Tanec s bohy - obrázek

Eminent, 1998
San Pedro, toé, sanango, floripondio, virola a řada dalších rostlin, ty všechny jsou nenahraditelnou součástí obřadů, jihoamerických pralesní rituálů, o nichž se vyprávější a píší legendy po celém světě. Říká se jim různě: lidová medicíny, drogy, halucinogeny, ovšem také rostliny Bohů. Možná proto, jak praví příběh, že s jejich účinky seznámili Indiány samotní Inkové. Byl jsem v Jižní Americe příliš krátkou dobu, abych okusil všechny nebo alespoň většinu z nich. Dost dlouho jsem tam byl ale na to, abych poznal ayahuascu, rostlinu s tajmným názvem a ještě tajemnějšími účinky. Učitelku, Matku Džungli, nejslavnější a také nejsilnější jihoamerickou drogu, o níž šamani tvrdí, že si své adepty vybírá. Možná proto, že když přeložíte její jméno z jazyka kechua, zatají se vám dech. Zjistíte, že je liána smrti.
I když se o ayahuasce tvrdí, že to je droga, ve skutečnosti tomu tak není. Ayahuasca totiž nevytváří závislost, naopak drogové závislosti léčí. A ne jen ty, ale má spoustu jiných léčebných účinků. Šamani tvrdí, že za většinou našich chorob stojí psychika. Ayahuasca je jedním z prostředků, jak se vevnitř úplně očistit, a tím se zbavit třeba alkoholismu, migrén nebo vředů. Ve městečku Chazuta žije dokonce šaman, který léčí ayahuascou dokonce i hadí uštknutí a má téměř stoprocentní úspěšnost.

Jediné co šamani léčit nechtějí nebo nemohou je rakovina a AIDS. I když jak známo výjimka potvrzuje pravidlo. Je znám případ profesora z havajské univerzity, který onemocněl rakovinou jater a lékaři mu dávali 15-20% na vyléčení. Podstoupil operaci, při které mu byl odebrán pravý jaterní lalok i následnou chemoterapii. Sám se ovšem zajímal o jiné alternativní metody, které by napomohly jeho úplnému vyléčení. Tímto způsobem se také dozvěděl o ayahuasce. Odjel do amazonského pralesa, kde podstoupil několikrát rituál pití ayahuascy. Po návratu a následné prohlídce u lékaři byl ujištěn, že je zcela zdráv.
Jiří Kuchař v knížce "Ayahuasca aneb Tanec s bohy" tvrdí, že v excitovaném stavu po požití liány smrti se těm, kterým má být naznačeno, že se mohou vydat šamanskou cestou, zdá o bílé lodi. Kuchařův Don Guillermo o této cestě řekl, že je trvalým stavem mysli, lhostejno, jestli se vztahuje k nějaké osobě, skupině lidí nebo ke světu jako takovému. Je to stav trvale prožívané lásky. A v tom je celé tajemství.
Obrazová příloha v knize obsahuje dokumentární fotografie Roberta Nebřenského a obrazy Otto Plachta a Pabla Amaringa.
 

Blažený každý člověk na zemi, který to viděl…

Průvodci po astrálním světě

To jsou slova Homéra, legendárního antického básníka, označovaného za zasvěcence. Autora slavných eposů Odysseia a Ílias, který prošel řeckými Eleusinami a který obě knihy napsal slepý…

Nemíním tímto článkem vést jakoukoli polemiku s příspěvkem PhDr. Marty Foučkové (viz REGENERACE 8/2001) ani s dalšími lidmi, kteří považují drogy za nečistý způsob poznávání jiné, chcete-li spirituální reality. Zároveň nemám v úmyslu jakkoli obhajovat ty z čtenářů, kteří jakékoli drogy více či méně pravidelně berou, a už vůbec nechci nabádat někoho, aby se vydal cestou, kterou vědec Weston La Barre nazývá „skrytou mocí duchů“.

To, oč bych se rád pokusil, je naznačit, že stejně jako v „obyčejném“ životě nejde ani v případě halucinogenů jen tak jednoduše vyřknout proklínadlo, vypálit od boku a bez velmi přesného míření prohlásit „ano“ či „ne“.

Úvodem alespoň stručně přiblížím historii užívání čtyř nejslavnějších halucinogenů, abych se ve finále dostal k tomu, proč to píšu.

Eleusiny

O eleusinských mystériích se nedočtete v mnoha knihách, protože se o nich prostě ví málo. Většina písemných informací – jestli vůbec nějaké existovaly – přišla zřejmě vniveč při požáru Alexandrijské knihovny, kde skončily i slavné Orfeovy spisy. Ústní tradice vzala za své zase s rozpadem Římské říše a následným zánikem těchto neobyčejných mysterijních slavnostní. Co se při nich vlastně dělo lze rekonstruovat z kusých výpovědí účastníků a z dobového popisu, bezpochyby však zcela exoterní čili vnější povahy, neboť zřejmě jen málokdo z těch, kteří obřadem prošli, byl ochoten prozradit jeho skutečný průběh. Pro pořádek doplňuji, že jednu z nejzasvěcenějších studií o Eleusinách podává někdejší spolupracovník anthroposofa Rudolfa Steinera, francouzský duchovědný badatel Edouard Schüré, a sice ve své knize Velcí zasvěcenci.

Zatímco detailní průběh mystérií zůstal tajemstvím, za jistou se dnes považuje skutečnost, že hlavní roli při nich hrály halucinogeny. Podle tzv. kultu obilí bohyně Deméter, spojovaného tehdy nejen s Eleusinami, se lze domnívat, že to byla právě paličkovice nachová čili námel, obilný parazit, z něhož znalí kněží vyráběli posvátný nápoj. Teoreticky však měli z „místních zdrojů“ k dispozici ještě houby rodu Psilocybe a syrskou routu, obsahující podobně jako ayahuasca alkaloid harmalin.

Eleusinami prošly odhadem Edouarda Schürého stovky adeptů. Podotýkám, že pouze vyvolených adeptů. Mezi uváděnými jmény najdeme politiky, filosofy i umělce, Platóna ruku v ruce s Hadriánem, Marka Aurelia vedle Cicera. Ten o eleusinských mystériích prohlásil: „Nejenže tam jsme obdrželi důvod, proč smíme žít v radosti, ale také smíme umřít s lepší nadějí…“

Námel ovšem způsobil ve středověké Evropě řadu úmrtí, mnohdy masových. V rukou znalých kněží starověku se ale stal branou do neviditelného světa, který spatřil jinak slepý Homér a který tolik nadchl nejen slavného antického řečníka. Názor na námel poněkud zprůzrační, když si uvědomíme, že v polovině minulého století z něj švýcarský biochemik Albert Hofmann z renomované farmaceutické firmy Sandoz AG izoloval kyselinu lysergovou a její deriváty, kterým – samozřejmě vedle řady jiných badatelů – pomohl ke světové proslulosti náš krajan, balvanem party Sisyfos oceněný a Igorem Chaunem v GENu portrétovaný psychiatr Stanislav Grof. Mám samozřejmě na mysli LSD.

Peyotl

Když 25. června roku 1876 umíral generál George Armstrong Custer v Montaně v bitvě u řeky Little Big Horn, neměl zřejmě žádný z Indiánů, bojujících proti němu pod vedením válečného šamana Sitting Bulla, tušení, co pro ně bude znamenat kaktus, který se v podobě malých sušených koleček za pár let dostane do jejich rezervací.

Devadesátá léta 19. století znamenala neuvěřitelnou spirituální obrodu severoamerických kmenů, odsouzených k degradaci všeho druhu. Jako blesk se rozšířily zprávy o proroctví šamana Wowoky z kmene Pai Ute v Nevadě. A stejným tempem se zanedlouho rozmohl rituální tanec Sun Dance a náboženství nazvané Ghost Dance – Tanec duchů. Američtí správci rezervací byli Indiánům ochotní povolit leccos kromě zbraní a například alkoholem je dokázali likvidovat velmi zkušeně. Proti spirituálnímu Ghost Dance ovšem zakročili s razancí nabytou během staletí bojů s Indiány a doslova jej zahnali do ilegality, v níž funguje například v rezervacích v Jižní Dakotě dodnes.

Co mohlo dávat Indiánům sílu překonat strašlivé poměry ve vymezených územích, co jim dovolovalo přežít už jen samotnou myšlenku na to, že oni, hrdí, volní a svobodní lidé z hor a prérií, byli přesunuti stovky kilometrů od domovů, od posvátných míst a pohřebišť, často do nehostinných a neúrodných končin, kde byli donuceni žít ve zotročení a ponížení, to byste možná zjistili v knihách Carlose Castanedy. Žádnou z nich ovšem neznám; vím pouze, že se jmenoval jinak, narodil se jinde a jindy, než uváděl, že v mexické „vlasti“ peyotlu pravděpodobně nikdy nebyl a že se díky svým čtivým pohádkám stal jakýmsi novodobým Shakespearem New Age. To ovšem příliš nevadí, protože přinejmenším vycházel ze zkušeností jiných a mohl se opírat o skutečné vědecké práce různých amerických univerzit – a kdyby chtěl, tak také o poznatky stovek šamanů od Mexika na jih, kteří používají peyotl při svých obřadech dosud.

Psilocybe

Houby hrály odnepaměti důležitou roli při keltských slavnostech. Nebyly to ovšem dnes slavné lysohlávky čili houby rodu Psilocybe, nýbrž „obyčejné“ muchomůrky. Jak příznačně i zde platí, že co je pro jednoho jedem, je pro druhého něčím úplně jiným, zjistíme tu a tam v černé kronice novin.

Psilocybe „vzdorovaly“ svému rozšíření a „zpopularizování“ ze všech halucinogenů nejdéle. Traduje se, že první šamanka, která dovolila cizincům zúčastnit se posvátného obřadu, byla Mexičanka z kmene Zamatéků Maria Sabina; stalo se tomu kupodivu až v polovině 50. let minulého století. Lidé z jejího kmene jí za to vypálili dům a jak říkají zasvěcení, mohla být ráda, že se jí nestalo nic horšího. Taková byla úcta zamatéckých šamanů k tomuto houbovému kultu teonanacatl, který se vyskytoval už v dobách Aztéků. Úcta tak velká, že – jak mi potvrdil jeden můj přítel, který tento obřad v Mexiku absolvoval – se při pouhém vyslovení tohoto jména dodnes šeptá. Podobné je to ostatně i s dalším jihoamerickým halucinogenem, a tím je:

Ayahuasca

Ayahuasca čili v překladu liána smrti je jediný z halucinogenů, který jsem poznal na vlastní kůži, i když slovo kůže není v tomto případě tuze přiléhavé. Absolvoval jsem v amazonské části Peru několik ayahuascových rituálů a stručně mohu říci, že všechno, co jsem o ní v nejrůznějších knihách přečetl, je pravda – snad kromě jediného, a sice když se píše o „vyfantazírovaných zážitcích“. Věřte mi, že to žádné fantazie nejsou, zejména když se pro vás stane ayahuasca skutečným průvodcem po astrálním světě. Pokusil jsem se z toho pokud možno bezbolestně vypsat v knize Ayahuasca aneb Tanec s Bohy a potom tiše zapomenout. Je to už bezmála pět let a moc se mi to nedaří.

O ayahuasce šamani hovoří – pokud se o ní vůbec odhodlají mluvit – s úctou podobnou mexickým Zamatékům a nazývají ji Matka Džungle nebo Učitelka. Velmi brzy jsem poznal, proč tomu tak je. O smrti se opravdu nemá žertovat, zejména ocitáte-li se na jejím prahu několikrát týdně, jak se to přihodí většině šamanů-ayahuasceros od Kolumbie po Paraguay. Šamany se ovšem nestávají proto, aby se „nalokali astrálu“, ale aby prostřednictvím liány smrti pomáhali a uzdravovali. Než je k tomu ovšem jejich učitel-maestro pustí, musejí projít zasvěcením, o kterém jsem slyšel přímo od nich vyprávět do „veřejně přístupných“ detailů a které je tak tvrdé, že je absolvuje jen opravdu velmi odhodlaný člověk. „Procento úspěšnosti“ kandidátů při něm bývá jednomístné a velmi blízké odmocnině ze čtyř.

Takže

Takže tedy: proč o tom píšu? Ve velmi stručném popisu výše uvedených čtyř halucinogenních rostlin či hub jistě neušlo pozornému čtenáři, jak často se opakují slova „posvátný“, „zasvěcený“, „mysterijní“. Nemyslím, že bych je při charakteristice jakékoli z nich používal samoúčelně – ostatně vždy jsem pouze citoval z pramenů nebo převyprávěl. Tato slova jsou v tomto případě prostě na místě, ať si o tom myslí kdo chce, co chce.

Promiňte mi, ale já přece nemohu někomu šmahem vykládat, že Platón a Cicero byli pitomci, co do sebe nalili halucinogen, aby poznali, jak se svět točí! Že jihoameričtí curanderos, léčitelé všech druhů halucinogenů, jsou bandou pomatenců, co sice tu a tam zachrání někomu zdraví nebo život, ale jinak to, co dělají, je úplně špatně. Že je to neduchovní, nečisté, zkažené – jakékoli chcete. Celý háček je v tom, že toto (buď byla anebo) je jejich kultura, jejich způsob a jejich cesta. Jejich cesta. Že to dělají v místech, kam „to“ prostě patřilo a patří.

Jiná figura je ovšem, co se z drog – ať halucinogenů či narkotik – stalo v tzv. civilizovaném světě.

Myslím, že jsem právě nyní dostatečně připravil půdu pro to, abych mohl nazvat tento „civilizovaný“ způsob ryzím znesvěcením. Druhdy posvátné obřady a nositele jejich obsahu čili halucinogeny postihl stejný osud jako jejich „mladší bratry“ alkohol, tabák nebo kakaové máslo – staly se pouhým více či méně zhovadilým prostředkem jakéhosi úniku od sebe sama, který si už jen s námahou sem tam hraje na jakoukoli vznešenost, spirituálnost nebo cestu poznání.

Do důsledku domyšleno je to skutečně tragédie. Jestliže se z posvátného konopí indických svatých mužů stane tráva nejen českých školáků, potom se stáváme přítomnými svědky znesvěcení doslova masového. Tak to bohužel je.

A co dál?

Vtírá se mi otázka – co se s tím dá dělat? Legalizovat? Zakázat? Tiše trpět? Nemyslím samozřejmě „jen“ marihuanu, ale i další z této pozoruhodné společnosti: polévky a nejrůznější pokrmy z lysohlávek nasbíraných v Čechách, domácí párty se srágorami všech možných druhů, ale i šílené experimenty s rostlinami, jejichž účinky znaly snad ještě báby kořenářky a lidové čarodějky ve středověku, ale kterým jsme prostě přestali rozumět a které mohou být hodně nebezpečné – jako například blín nebo durman.

Nedávno jsem slyšel v autě v rádiu dvojtečku za truchlivým příběhem: že byl jistý muž shledán nepříčetným. Nebožák, přiotrávil pár desítek lidí; čím, to se prý přesně neví, údajně v tom, co jim dal vypít, byl scopolamin (mimochodem prostředek, používaný prý ve vojenství při výslechu zajatců, kteří měli pod jeho účinkem zpravdomluvnět) – a lékaři přijeli naštěstí včas. Nepátral jsem vůbec po obsahu této smutné kauzy a už když mi kamarádi volali v červnu na cestě do Chartres, co se v Praze přihodilo, dělalo se mi zle už jen z představy, že onen chlapík to údajně během svého „rituálu“ sám ani nepil. To by totiž skutečný a tudíž zodpovědný šaman nikdy neudělal. Kromě toho mi bylo mizerně už jen z vědomí toho, že se to vůbec přihodilo, že kromě znesvěcení se z toho stala ještě navíc ostuda.

Závěrem si – jako někdo, kdo měl tu odvahu a „šel do toho“ – dovolím poskytnout tři malé rady:

Máte-li nutkavou touhu poznat kadlub světa touto cestou, napište mi do redakce svůj telefon. Budu se vám to určitě snažit rozmluvit.

Jste-li si jistí, že se mi to nepodaří, jeďte tedy alespoň tam, kde jsou rostliny bohů, jak je nazývají ve stejnojmenné knize autoři Schultes a Hofmann, doma a svěřte se do rukou lidí, kteří prošli šamanským zasvěcením. Snad jsem dostatečně zdůvodnil, proč právě k nim.

A jestli se do jakéhokoli experimentu tohoto druhu – bez ohledu na moje řádky – budete chtít pustit v České republice nebo kdekoli v Evropě, USA anebo všude jinde v „civilizaci“, pořádně si o tom nejdřív zameditujte. Jestli to i přesto uděláte, potom vám budiž milostivo samo nebe…

Jiří Kuchař

http://www.e-stranka.cz/regenerace/2001/11/11blazeny.htm

----------------------

Existuje šamanská medicína?
Milan Koukal (17. 11. 2006)

Pokoušet se jednoznačně obhajovat či naopak zatracovat šamanismus znamená vstoupit na velmi tenký led. Vědci dokázali, že existoval už v době kamenné.

Jako nejstarší světová náboženská tradice přetrval šamanismus dodnes v Africe, Austrálii, Asii i Americe. Duchovní systém nelze jednostranně ztotožňovat se šarlatánstvím, čarodějnictvím či dokonce černou magií. Kdysi šamani třeba předpovídali příchod bizonů, jinak by jejich kmen či malý národ často zemřel hladem.

Musí přežít i zásah blesku
Pojem „šaman“ má prapůvod v tunguzské sibiřštině, kde označuje člověka, který je „vzrušený, dojatý či rozhněvaný“. Člověk se šamanem stane tím, že magické schopnosti podědí. Obvykleji šaman své umění získává (údajně) díky vizionářskému vnuknutí. To se stane ve snu či při velkém utrpení - vážné onemocnění, někdy nebezpečná duševní porucha. Principem je, že rázný zásah do organismu záhadným způsobem překoná, věda však zatím neodhalila jak.
Šaman musí stoprocentně věřit tomu, že byl (bohy či duchy) vyvolen jako prostředník kontaktu s příslušníky své komunity. Předtím ale musí podstoupit veřejnou zkoušku. Nejhorší „test“ probíhá v Andách, kde musí kandidát přežít zásah blesku, aby tak jasně prokázal, že má přátelské vztahy s přírodou i nadpřirozenými silami.
 
Žijí jako přírodní lidé
Mnoho šamanů poznal náš vědecký spolupracovník ing. Jaroslav Mareš: „Bylo to v oblastech, kam vůbec nepronikla civilizace a obyvatelé žijí v těsném spojení s přírodou. Šamani dokážou mnoho pro nás nepochopitelných věcí. Jako my se nedivíme, že přijede autobus, tak tamější lidé se nediví tomu, co dokáže šaman.“
Účastníci naší virtuální diskuse se shodli na tom, že šaman se uvádí do transu, a to nejen silou vůle, hladověním či meditací, ale třeba i tancem, zpěvem. Známý parapsycholog Lubomír Kříž tvrdí: „Viděl jsem, že do extáze se často uvádějí pomocí bubínků i jiných hudebních nástrojů.“
Díky lepší orientaci vědců v labyrintu šamanismu ubývá těch, kteří vše vysvětlují jen zneužíváním davové psychózy. K jejímu vytváření prý přispívá i magické dějiště rituálů, zvláštní hudba, tanec, zpěv a často i omamné látky. Nejčerstvější zážitky má astrolog a léčitel Emil Václav Havelka, jenž se právě vrátil ze severních oblastí Ruska. „U sibiřských šamanů jsem pozoroval, že do transu se často dostávají pomocí odvaru z muchomůrky červené.“
Halucinogenní drogy uvádějí šamana do stavu s příznaky schizofrenie či různých stupňů epilepsie. Principem je ovlivňování centrální nervové soustavy. V Mexiku k tomu slouží kaktus Lophophora williamsii („peyotl“), v Peru kaktus Trichocereus pachanoi („cimora“) zvaný San Pedro (Svatý Petr). Šamani indiánských kmenů uctívají liánu Uncaria tomentosa, u které nyní vědci zjistili značné protirakovinné účinky. Často poslouží i tance v různých maskách (včetně zvířecích).

Hlavní je psychika
Ing. Jaroslav Mareš: „Naše myšlení jsou elektromagnetické vlny vycházející z mozku, které ovlivňují skutečnost. Šaman je schopen myšlením, mozkovými vlnami, ovlivnit realitu kolem sebe. Zažil jsem, že indiánský šaman uzdravil procedurami těžce nemocnou dívku. Postižený však musí pevně věřit, že mu šaman pomůže.
Podstata je tedy v psychice!  Jde o tzv. placeboefekt. Například někoho necháme napít čisté vody a pak mu řekneme, že byla otrávena prudkým jedem. V mnoha případech začne zvracet. Vazba mozku, psychiky na organismus je velice silná. Šamanovi stačí vzbudit pocit, že už provedl léčitelský šamanský obřad. Tím jaksi nastartoval organismus nemocného, což bývá obrovská síla, která dokáže změnit zdravotní stav. Neříkám, že se to vždycky povede.“
Světoznámý neuropatolog MUDr. František Koukolík, DrSc., 21. STOLETÍ řekl: „Jsme příslušníky stejného druhu, bez ohledu na to, kde žijeme. Existuje řada společných druhů chování včetně kulturních zvyklostí. Neverbální (beze slov) komunikace mezi ně patří. Mezikulturálně poznáváme základní emoční výrazy ve tváři, pokud je vědomě nekontrolujeme. Na druhé straně se vyvinuly v různých kulturních okruzích zvláštnosti ve verbálním a neverbálním chování, které mohou komunikaci znesnadňovat.“

Opravdu šaman léčí?
Očití svědci tvrdí, že šamani dokážou mnohé neduhy vyléčit. Někdy jim k tomu prý stačí zaříkávání, na jehož znění ani tak nezáleží.
Lubomír Kříž: „Mám osobní zkušenosti se šamany v Mongolsku, kteří používají látky živočišného původu. Například vnitřní vlčí sádlo má mít protizánětlivé účinky, sušený vlčí jazyk působit protirevmaticky, masem z divokého berana zas léčí cukrovku. Myslím, že mnozí tamější šamani znají i léčivé účinky rostlin, ovšem nikdy na vysoké úrovni.“
E. V. Havelka: „Nyní jsem na Sibiři zjistil, že dokážou vyléčit různé zdravotní problémy. Přiznávají však, že jejich schopnosti nestačí hlavně na civilizační choroby, například neštovice.“
Například u severoamerických Apačů je takový muž (někdy i žena) současně kouzelníkem, léčitelem, medicinmanem s důkladnou znalostí farmaceutických látek. Lékařská fakulta v keňské Nairobi nyní vyhlásila, že přijme ke studiu místní tradiční léčitele – kouzelníky.
Ing. Jaroslav Mareš: „Lékaři, kteří pracují v Africe, o schopnostech šamanů nepochybují. Jednou jsem v severní Botswaně v doprovodu známého profesora chemie na univerzitě v Montrealu navštívil kmen, který loví zvěř šípovými jedy. Jed získávají z jednoho druhu housenky. Předtím než do něj namáčejí šipky, šaman nad tím dělá kouzelný ceremoniál. Viděli jsme, že do něj nic nelije, nedotýká se ho, jen zaříkává a mává  rukama. Profesor si vzal vzorek jedu před a po obřadu a v Montrealu pak provedl důkladný rozbor. Přitom zjistil, že vzorek po obřadu měl mnohem vyšší obsah jedu než před obřadem!“
A jaký názor má uznávaný astrofyzik RNDr. Jiří Grygar, CSc., předseda Učené společnosti ČR? „Tvrzení o léčitelských schopnostech šamanů jsou zcela neověřená a snad s výjimkou slabého placeboefektu šamanismus nikoho ani neuzdraví ani nepoškodí. Pěstovat šamanismus, stejně jako ho kritizovat, je proto dle mého soudu ztrátou času.“

Tělo i duše se musí léčit současně
O šamany se dnes zajímá stále více odborníků, především farmaceutů a terapeutů. Objevují totiž určité shodné rysy mezi jejich zkušenostmi a některými formami moderní psychoterapie.
MUDr. Jan Hnízdil z Centra komplexní péče v Dobřichovicích u Prahy připomenul: „Přestože žijeme v době internetu a špičkových technologií, paradoxně rychle narůstá zájem veřejnosti o různé alternativní léčebné směry, počínaje tradičním bylinkářstvím, až po šamanismus. I seriózní vědecké studie už dnes upozorňují na existenci ‚nevysvětlitelných chorob‘. Jedná se o takzvané funkční poruchy. Jejich příčina je odhalitelná jedině tehdy, pokud si lékař získá pacientovu důvěru, naváže s ním kvalitní terapeutický vztah. Jestliže je léčitel osobnostně kvalitní člověk s bohatou životní zkušeností, zajímá se o pacientovy starosti i radosti, způsob výživy a pohybu, fyzickou kondici i psychickou pohodu, podstatu problému zpravidla odhalí. Pokud si z toho vědecká medicína nevezme ponaučení a nevyužije obrovský potenciál komplexního, celostního, přístupu, bude dál bezmocně přihlížet, jak zástupy pacientů odcházejí do náruče léčitelů.“

Není náhodou, že díky umění šamanů (přesněji medicinmanů) se podařilo objevit rostliny, jejichž možné léčivé účinky věda teprve zkoumá. Zdá se však, že opravdoví šamani jsou i výbornými sociálními psychology, terapeuty. Podle nejnovějšího průzkumu je více než polovina obyvatel naší planety odkázána na lidové léčitele, šamany či regionální terapie.

http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2006111711
29.07.2008 13:34:50
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one