Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Jim DeKorne: Psychotropní šamanismus

Jim DeKorne: Psychotropní šamanismus - obrázek

Jim DeKorne: Psychotropní šamanismus - obrázek

Volvox Globator, 1997, překlad Miroslav Krůta

http://jlswbs.files.wordpress.com/2008/03/psychsam.pdf
Připustíme-li, že toho víme o lidské psychice velmi málo, znamená to, že víme velmi málo o nás samých, natož o hyperprostoru. Vnitřní rozměry zůstávají ve značné míře terra inkognita, navzdory tisícům popisů, které o nich zanechali cestovatelé ze všech možných kultur. K spodním a horním světům šamanů můžeme přiřadit pleroma gnostiků, astrální pláň okultistů, oblast barda tibetského buddhismu, čas věčného snění australských aboriginů, nevědomí moderní psychologie a nebesa a peklo všech fundamentalistických sekt. Jde o popisy hyperprostoru, vnitřního rozměru dosažitelného vědomím.

Subjektivní vědomí je nezbytnou podmínkou pro pozorování jakékoliv prostorové dimenze. Čas, chápaný jako dimenze trvání, zůstává závislý na paměti a představivosti, nemůžeme ho odtrhnout od vědomí, aniž bychom porušili subjektivní zkušenost. Časoprostor vyjadřuje zkušenost našeho subjektivního vědomí, které je ponořeno do třírozměrného prostoru. Ale to není zdaleka jediná skutečnost. Bod vědomí o "nulovém rozměru", je-li zaměřen dovnitř, vnímá další oblast, kterou DeKorne nazývá "prostoromysl", což je zrcadlový obraz "myslprostoru". Myslprostor a prostoromysl jsou dvě nekonečna vzájemně se konfrontující přes lidské vědomí.

Neznámé věci lze rozdělit na dvě skupiny: na ty, které jsou venku a mohou být zažity pomocí smyslů, a na ty, které jsou uvnitř a mohou být zažity bezprostředně. Druhou skupinu nazýváme nevědomí. Když člověk vnímá realitu vnějšího světa, je naladěn na myslprostor, na prostoromysl se přeladí, když se zabývá vnitřním světem své psychiky.

Když se zabýváme objekty ze světa představ, nemluví o nich šaman jako o fantazii nebo představivosti, tak jak jsou dnes tyto pojmy chápány, nezabývá se fikcí nebo tím, co je tvořeno fantazií. Svět představ je pro něj nejen ontologicky skutečný, ale je to svět, který má svou formu, své rozměry a své obyvatele. Svět představ je sám o sobě světem skutečným, je dosažitelný změněnými stavy vědomí, je zalidněn ontologicky skutečnými bytostmi a prolíná se s každodenním hmotným světem, i když většinou způsobem, který vzdoruje racionálnímu pochopení.

Šaman tudíž představuje ego, které se naučilo, jak se znovu spojit se zdrojem svého původu v prostoromysli (Jungovo kolektivní nevědomí). Protože svět představ je dosažitelný jen přes subjektivní vědomí, každý pozorovatel ho spatří nejprve pokřivený svými nejhlubšími představami. Mnoho bytostí a artefaktů, které tam potkává, jsou jeho vlastní osobní komplexy, ale jak šamanská tradice, tak i poznatky hlubinné psychologie naznačují, že i ve světě představ s námi komunikují i "jiné" mimoprostorové entity. To odpovídá prastaré představě o skrytém království, obývaném bohy a démony. Gnostici nazývají tento transcendentální mnohočetný vesmír pleroma. Je nutné vědět, že entity světa představ jsou většinou k člověku kruté, necitelné a diktátorské, jak nasvědčuje například obecný ráz hlasů, které slyší schizofrenici.

Je-li fyzická realita pouze "poznáním vytvořená struktura", na které se všichni dohodli, pak hyperprostorové dimenze nemohou jen tak lehce být pominuty jako nehmotné iluze. Nakonec většina metafyzických tradic trvá na tom, že čím vyšší je dimenze, tím bližší je "skutečnost".

Protože psychedelické drogy představují věky vyzkoušenou metodu, jak se do vnitřních dimenzí vědomí dostat, není žádným překvapením zjištění, že i ony vyvolávají kontakt s entitami z hyperprostoru. Transcendentní rozměr je s časoprostorem spojen přes vědomí. Nevědomí je ve skutečnosti rozměrem rozměrů. Poměrně úzké spektrum sil, které se nazývá časoprostor, se stává jen jednou z částí zřetelně nekonečného mnohočetného vesmíru neviditelných světů zkušenosti. Pleroma, plnost gnostiků, tak může být považováno za přesný popis základní skutečnosti. Multiversum, hyperprostor, svět představ, prostoromysl nebo nevědomí jsou právě především "plné", jak vyplývá ze všech jejich starobylých i moderních popisů. Uvnitř psychiky je mnoho světů a zdá se, že každý z nich je v rámci svého vlastního prostoru třírozměrný.

Málo integrovaná osobnost není pro manipulaci se silami prostoromysli vybavena o nic lépe, než pro práci se silami naší reality. Proto si musí každý, kdo se snaží najít přístup k vyšším dimenzím, věnovat vážné vnitřní práci. I když má plně iniciovaný šaman přístup k silám, které jsou pro většinu lidí nepředstavitelné, musel za to zaplatit cenu, kterou je ochotno zaplatit jen velmi málo lidí. Může to být i otázka života a smrti. Neiniciovaní, nepřipravení jedinci, kteří používají psychedelické drogy, aby se dostali do dimenzí prostoromysli, riskují, že budou překonáni svými neintegrovanými komplexy, které se objeví v převlecích jakýchsi božstev.

"Dokonání Velké Práce" (naučení se životu v alchymistickém "jediném světě") můžeme považovat za starý západní ekvivalent šamanské iniciace. Znamená to prolomení hranic vyššího řádu. Když vezmeme v úvahu věčnou kontinuitu vědomí v dimenzích prostoromysli, je existence tohoto prolamování nevyhnutelná.

Většina lidí sdílí chybnou představu, že existují dva světy, a to myslprostor a prostoromysl, západ je zaměřen hlavně na první z nich. Materialismus upírá psychice jakékoliv funkce přesahující úzce vymezené hranice. Představa "jediného světa" je naopak holistická a integrační a popisuje sjednocení odpovídající jak náboženským představám, tak i psychologickým teoriím. Šamanský stav vědomí představuje vývojový pokrok kosmických rozměrů, protože ti nemnozí jedinci, kteří ho dosáhnou, překračují hranice lidského bytí, tak jak je v současné době zažíváme a jak mu rozumíme.

Šamanská iniciace je dnes považována bohužel za patologickou, ale bez jejího traumatického proniknutí do rozšířené skutečnosti není vstup do vyšších dimenzí myslitelný. Šaman je většinou intelektuál a své společnosti je odcizen, ani v tradičních kmenových společenstvích šamanství nepředstavuje žádné příjemné postavení. Je taky otázka, zda západní člověk, který používá šamanské praktiky, odtržené od jejich sociálního, kulturního a mytologického zasazení, do kterého původně patřily, může být ještě nazýván šamanem. Protože nám naše kultura neposkytuje informace, jak se orientovat v šamanských dimenzích, musíme se to tvrdě učit z našich vlastních zkušeností. Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou se musíme naučit, je, že ne všechny entity hyperprostoru jsou spolehliví učitelé nebo spojenci. Což náš problém činí ještě složitějším.

Chceme-li porozumět problému entit hyperprostoru, musíme odložit koncept monoteismu, a zvláště pak představu obecně benevolentního a s námi to dobře myslícího boha, jakého křesťanské povědomí zakořenilo v myslích většiny příslušníků západní kultury. Je lepší oprášit starou představu celého panteonu bohů, kteří jsou povahově stejně různorodí, jako jsme my sami.
04.02.2013 23:50:17
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one