Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Geseko von Lüpke: Poselství šamanů

poselstvi-samanu-geseko-von-lupke.jpg
Rozhovory s léčiteli a medicinmany 21. století
Práh, 2009, překlad Pavel Sojka
Od počátku věků existují na naší planetě lidé, kteří vedou podivný život. Na jedné straně stojí oběma nohama v pozemském světě, na druhé straně jsou hluboko zakotveni v jiném světě. Jsou stejně doma v naší civilizaci jako v záhrobí, putují mezi světy jako stěhovaví ptáci. Říkáme jim šamani, čarodějové, čarodějky, léčitelé, medicinmani, věštci či kouzelníci.
V jedné věci se šamani i většina západních badatelů shodují: šamanismus se zrodil z rané lidské zkušenosti se smrtí.
Archeologické nálezy dokazují, že už neandrtálci (přibližně 160 000 – 40 000 př. n. l.) při pohřbívání mrtvých očividně počítali s posmrtnou existencí, a zřejmě už také pociťovali touhu navázat s těmito osvobozenými dušemi spojení, ať náležely mrtvým, či živým, lidem, či zvířatům. Tímto způsobem zřejmě vznikly rituály a ceremonie, které měly toto spojení umožnit. A ze zkušeností s těmito obřady se posléze zrodily i obrazy světa, jejichž účelem bylo získané zkušenosti vysvětlit.
Slovo šaman pochází z mandžusko-tunguzských jazyků a v doslovném překladu znamená „rozohněný člověk“. „Člověk, který provozuje šamanství a snaží se dosáhnout změněného stavu vědomí, se celý rozpálí, pociťuje vzrušení – přímo hoří,“ říká Amelie Schenkel. U šamanů se škála senzibility rozevírá směrem vzhůru. O zkušenostech, které při tom šamani získávají – zážitek blízké smrti a znovuzrození, mimotělesné stavy, cesty do záhrobí, do nebe či do podsvětí, setkání s archetypálními a mytologickými silami, s dušemi zvířat, silovými zvířaty a totemy – pojednávají mýty, pohádky, legendy i ústní tradice téměř všech starých kultur.

--------------

Korejská šamanka-tanečnice Hi-ah Park s notnou dávkou sebeironie označuje šamany za „kominíky lidské duše“, kteří zodpovídají za odvoz „psychologického odpadu“.
Sámský šaman Ailo Gaup poznamenává: „Myslím si, že šamani jsou umělci, také jsme vypravěči příběhů a klauni.“
Maorská šamanka Wai Turoa-Morgan říká: „Skutečně si myslím, že v sobě máme něco, co se dá označit za kontrolované šílenství. Pohybujeme se takřka na ostří nože.“

-----------------

Amelie Schenkel:
Vezmeme-li pět šamanů z jedné kultury, najdeme u nich podobné oděvy a pomůcky. Ale porovnáme-li jejich sny a vnuknutí, zjistíme, že se liší. Šamanismus totiž vždycky odráží individuální prožitky. Naše životní cesty nejsou přímočaré, jsou poznamenány mnoha zlomy. A stále znovu se nám stává, že nevíme, jak dál.“

----------------

Aby adept získal vhled do sféry ležící mimo realitu, musí se osvobodit od všech kulturních vzorců chování a zcela vyprázdnit svou mysl. Během výcviku pak musí z adeptovy duše zmizet veškerý řád. Jen tak lze docílit toho, že se na tomto bílém, nepopsaném plátně uprostřed naprostého vnitřního chaosu náhle zrodí vize. Podle peruánského šamana Dona Oscara Miro-Quesady pracuje šamanismus vědomě s paradoxem, který odporuje naší představě o tom, co znamená být rozumný: „Lze dokonce říci, že šamanismus spočívá ve zdokonalování schopnosti vychutnávat úžasně nevyzpytatelnou povahu života. Čím důvěrněji zacházíš s nevyzpytatelností, překvapivostí a neočekávaností, tím spíše dokážeš plout řekou života a rozvíjet své schopnosti a síly.“

Zatímco západní věda rozdrobuje svět na dílčí prvky, šamanismus vnímá svět jako velkou jednotu. Lidský mikrosvět tu splývá s vesmírným makrosvětem. Tím, že šaman sestupuje do vnitřních světů své duše, překračuje hranice, a může se pohybovat po celém kosmu. Chápe svět jako oceán nehmotných silových polí, která se neustále proměňují. I pevnou matérii vnímá jako zhuštěnou, živou energii. Hovoří o „spiritech“. Nezaměňujme je však s duchy. Spirit je beztvarý a bezčasový prostor proudící skrz člověka a věci. Dokáže-li šaman (nebo jeho „vyšší já“) se na tento prostor napojit, stojí zároveň mezi věcmi, za věcmi i pod věcmi.

Cyklický symbol zastupuje kruh života, tedy neustálý vznik a zánik, ale také střídání ročních dob, životních etap, výzvy a poznání. Vše, co leží uvnitř tohoto medicínského kruhu, co do něj proniká zvenčí, přichází z nehmotného světa neomezené spirituality. Člověk se stává součástí viditelného i neviditelného vesmíru, který se rozebíhá do mnoha směrů a rovin.

Západní věda se pokouší rozluštit nashromážděné genetické vědění lidstva pomocí evoluční biologie. Šamani tuto rétoriku přijímají a tvrdí, že jejich vědomí dokáže proniknout do genetických zásobníků buněčných vzpomínek a přes prapředky také do kolektivního vědění své kultury. Západní psychologové mohou stěží popřít, že se u svých pacientů setkávají s mnoha způsoby chování, jejichž příčinu je třeba hledat v minulých generacích. Šamani říkají, že každé léčení zároveň pomáhá i prapředkům, což blahodárně působí na duševní i tělesné zdraví celého společenství. Tvrdí tedy, že jde překročit lineárnost času, jinak řečeno: působit na minulost, a tím ovlivnit přítomnost.  

„Šamanova cesta je bez konce,“ prohlásil ve věku sto dvou let Don Jose Matsuwa z kmene Huicholů. „Jsem velmi starý muž, a zároveň malé dítě, které stojí před tajemstvím světa naplněno posvátnou úctou.“ Ačkoli šaman disponuje velkým objemem psychologického, mytologického, spirituálního a léčitelského vědění, nepřestává se považovat za žáka, který se učí rozumět stvořitelově moudrosti.
    
----------------

Angaangaq, grónský angakkuq, tedy šaman:
Struktury si vymýšlíme jenom my, protože si neuvědomujeme, že i bez struktury může existovat tvar. Řád světa určuje sám Stvořitel a v tomto řádu se nakonec všechno ocitne přesně tam, kam to patří. Všechno ostatní, co děláme, omezuje svět i nás samotné. Přitom není nic úžasnějšího než neomezenost světa. A právě tahle myšlenka se skrývá v našich příbězích.
Proč jsou srdce tak chladná? Souvisí to s tím, že jsme se od všeho oddělili. Dokonce jsme se odcizili i sobě navzájem. Je tak málo lidí, kteří se nechají obejmout a cítí fyzickou přítomnost toho druhého. A ještě méně je těch, kteří se nechají něčím dojmout. Kam se poděli? Lidé mají plnou hlavu různých struktur, takže pro spontaneitu už nezbývá místo. Žádné ceremonie, žádný upřímný úsměv. Ani krásu věcí nedovedou vnímat. Proto jsou jejich srdce tak zamrzlá.
Matka mi říkala: „Nikdy nikoho nenásleduj. Když to uděláš, vždycky uvidíš jen jeho záda a ztratíš výhled dopředu. Nikdy se nenech vést žádným guru. Měj někoho po svém boku.“ Kdo jde za mnou, toho nic dobrého nečeká. Všecko, co nemám rád, jsem zvyklý házet za sebe.  

------------

Don Oscar Miro-Quesada:
Jakmile nějaký stav vědomí označíme nějakou nálepkou, zbavíme ho volnosti a tím omezíme i svůj vlastní potenciál odhalovat nové perspektivy a nové formy skutečnosti. Vypravíme-li se šamanskou cestou, jinak řečeno: vystoupíme-li duševně z našeho těla, zažijeme něco, co se podobá oceánu. V tomto tekutém médiu existují různé proudy a my se musíme naučit, jak se v nich orientovat. Po mnoha letech dokonce můžeme dospět tak daleko, že je dokážeme řídit. Ale napoprvé nalezneme cestu k břehu jen tak, že se necháme vést přirozenými vzory duchovního světa. Snad bychom mohli tuto oblast nazvat „éterem duše“. Je to pramen a zároveň bytost, která s tebou pracuje, pokud se jí plně oddáš a vstoupíš do kapalného skupenství, jako bys byl voda. Pak ucítíš, jak se řeka života zhmotňuje – je to mohutná kontrakce, jako když z ničeho náhle vznikne něco, je to vznešený okamžik non-duality, v němž nalezneme střední cestu mezi všemi protikladnými silami. Myslím, že je to víc umění než věda. Pojem „energetický“ má ovšem blíž k vědě než k umění, proto se mi nezamlouvá.
Čím rychlejší kmitání, tím je náš zážitek méně hmotný. Tvá vůle vytváří kauzální síť, dá jí myšlenkovou podobu a z ní pak vykrystalizuje podoba hmotná. Vždyť celý hmotný svět vznikl z vesmíru, jehož podoba byla zpočátku čistě duchovní.
Dovedeš si představit lepší bránu do jiných světů než samotnou bohyni?
Bohyně nepoučuje, nýbrž dává potravu. Spojíš-li se s bohyní, projdeš vchodem, který vede přes narození a lůno země, zpátky k amniotickému vesmíru, v němž se vlastní duše ještě nepřevtělila. Existuje snad lepší způsob?

Čtyři světové strany začaly lidem postupně sloužit jako jistý druh kosmologické mapy s důrazem na průběh života od narození po smrt. Podle mapy definovali příslušníci mnoha generací soubor vlastností, které má člověk rozvíjet během dětství, potom během puberty a adolescence, v dospělosti a nakonec ve stáří. Střed kruhu, tedy prostor mezi čtyřmi světovými stranami, vždy představoval stvořitele nebo stvořitelku. Osa světa spojuje nebe se zemí. Z tohoto obrazu vznikl šamanský strom života, nebeský žebřík a mnoho dalších metafor. Odtud se dostáváme ke konceptu rozlišujícím prostor nahoře, dole a uvnitř čili k představě tří světů. Ta má pro šamanskou praxi ještě větší význam než čtyři světové strany.
Základní symbolika čtyř stran zobrazuje jednak kruhové procesy v přírodě, průběh lidského života i průběh dějin, jednak synchronistické, nelineární, nadčasové  a duchovní osy vertikálního směru, které spojují nebe a zemi, ducha a hmotu, viditelné a neviditelné. Na těch osách se pohybuje šaman a stará se o pohyb v kruhu života.  

---------------------

Galsan Tschinag, náčelník a šaman Tuvinců:
Kámen je mlčenlivý, zamrzlý zpěv. Má-li člověk schopnost oživovat věci, potom vyprávějí. Prvním pokusem je hrdelní zpěv. Hrdelní zpěv vznikl přímo v horách. Všude tam, kde ční vysoké hory. A totéž platí o šamanismu. Skály umějí komunikovat pomocí ozvěny. Díky skalním ozvěnám člověk přišel na to, že i kameny dovedou mluvit. Pro mě je kámen mluvící průvodce. Naše perspektiva spočívá v tom, že celý vesmír, dokonce i daleké galaxie, přinášíme zpět k člověku a říkáme: to patří k nám. Vesmír je pro nás velký kulatý celek. Ale vše je oživené, oduševnělé, produchovněné, má to život, tělo i ducha. Snažíme se vidět jednotu, ne oddělenost.
Půda, voda, nebe a hvězdy jsou mojí součástí, mým druhým já. Člověk je jen jednou z mnoha rostlin ve vesmíru.
Místo slova bůh máme jiné: nebe. Božské je v nás, v každé částečce vesmíru. My to pouze musíme přijmout.

--------------------

Manitonquant - Medicine Story - Ten, který vypráví příběh o duchovi, duchovní vůdce národa Wampanoagů:
V kruhu neexistuje mocenská hierarchie. Lidé se spíše navzájem podporují a úzkostlivě dbají na to, aby nikdo nezískal výhodu na úkor jiné bytosti  nebo dokonce země. Odtud odvozují domorodé kultury pojem „všichni naši příbuzní“. Veškeré tvorstvo považujeme za rodinný kruh – a rodina si musí pomáhat. Kruh nezná pojmy nahoře a dole, bohatý a chudý, silný a slabý. Každému jedinci se dostává stejné podpory, což povyšuje jeho bytí. To je „cesta kruhu“.  Černý los říkával, že veškerá naše činnost má podobu kruhů, protože síla světa proudí v kruzích. I hvězdy jsou naši příbuzní. I tito naši nejstarší předkové se ostatně pohybují v kruzích. Stále častěji s nimi hovořím.

Musíme pochopit, když někdo mluví, máme mu věnovat absolutní pozornost. Pozorné naslouchání je projevem naší víry, že každá výpověď má svou hodnotu. Umění naslouchat vyžaduje trpělivost. Když náš partner domluví, necháme na sebe jeho slova působit, abychom se dobrali jeho hlubšího významu. Převedeno do spirituálního kódu, položíme si otázku: „Jaký význam mají jeho slova pro vesmír? Pro lidi? Pro zemi? Pro mě a mou rodinu?“ Nenecháme se tedy svést k ploché emocionální odpovědi nebo k suchému teoretizování.

Domorodá společenství na stařešiny nezapomněla nikdy. Úcta ke stařešinům je v nich pořád stejně silná. Moderní společnosti přestali stavět na mezilidské spolupráci, tedy na oné podpůrné vztahové síti. Tato skutečnost přesně vystihuje rozdíl mezi kruhem a pyramidou. Když lidstvo před pěti tisíci lety objevilo pyramidový tvar, začaly se dějiny posouvat od spolupráce k vládnutí. Objevili se váleční králové, hrdinové a armády. Lidské životy ovládl strach. Když se tento model prosadil, začali lidé vyznávat hodnoty, jimž se dříve nepřikládal sebemenší význam – bohatství a moc. Společnost si přestala vážit těch, kteří „neprodukují“, tedy starých lidí a dětí. To je jeden ze základů moderní civilizace. Proto staří lidé čím dál častěji prchají do prosluněné přírody nebo se stahují do ústraní, protože je nikdo nebere vážně a nikdo jim nenaslouchá. Naše kultura však nikdy nezažila porobu, a proto si respekt ke starým lidem a dětem uchovala.
Nechci brojit proti mocné globalizaci a mocným národním státům. Proti těmto fenoménům jsme bezmocní, budeme-li však rozvíjet lidskost, chránit zemi, sbližovat se, žít jako rovnoprávné, spolupracující bytosti, pak vlastně přijmeme koncept kruhu. Důrazně upozorňuji, že nejde jen o čistě indiánské tradice, ale o prastarou formu lidského života.
Každé dítě je plné láskyplné vstřícnosti, považuje život za vzrušující dobrodružství, miluje hru a smích, má v sobě vitální sílu – dokud ji v něm nezačneme dusit. Tahle síla mě zajímá, jejímu rozvoji chci pomáhat. Nikoli pomocí magických triků, ale tím, že povedu každého jedince k otevřenosti, aby poznal, kým opravdu je.

Sám jsem v šamanské kultuře vyrostl, a proto vím, že k tomuto úkolu musí být člověk povolán a celoživotně se mu oddat. O víkendových seminářích na téma šamanismus si myslím tedy své.

----------------------

Peruánský amazonský šaman a bylinkář Don Pedro Guerra Gonzales:
Podle našeho názoru vzniká nemoc z duchovní či tělesné nerovnováhy. Na základě vlastních zkušeností jsem dospěl k přesvědčení, že nemoc má většinou jednoduchou příčinu a dá se snadno vyléčit. Někdy se ovšem může stát, že pacient vyzkouší všechny možné terapie, a přesto se nemůže nemoci zbavit. V tom případě je hlavní překážkou chybějící víra. Chce-li pacient nemoc překonat, musí uvěřit ve vyšší bytost. Jinou cestu k uzdravení neznám.
Veškeré vědění pochází ze tří podstat neboli ze tří základních sil: z vody, země a vzduchu. Místo vzduchu také používáme pojem prostor.
Dech hraje zcela zásadní roli. A totéž platí o tabákovém kouři. Tabákový kouř nám umožňuje pracovat s rostlinnými duchy. Tyto duchy do sebe léčitel díky dlouhodobé přísné dietě postupně vstřebá. Rostlinní duchové se projevují jako určitý druh hlenu, který léčitele neustále provází – jiní by možná řekli sliny, to však není totéž. Tento hlen se aktivuje kouřením tabáku. Jakmile se tabák dostane do úst, hlenová substance ztvrdne a přilepí se na jazyk jako pijavka, dokud ji člověk nevyplivne. S touto silovou substancí pracují léčitelé v amazonské džungli. Žádné další rituály a ceremonie nepotřebujeme.

Podle naší tradice je potřeba nejméně dvanáct měsíců samoty a půstu. Během této doby musí člověk dodržovat některá tabu: žádná sůl, žádný cukr, žádné sexuální styky, žádný kontakt s lidmi, žádný oheň. Denně smí člověk sníst jen dvě malé ryby (zcela konkrétního druhu) a dva vařené banány. Pít se smí pouze voda s trochou juky. Potrava slouží toliko k přežití. Za těchto podmínek jsem strávil v pralese dva roky, od ledna 1970 do března 1972. Během této doby jsem získal většinu znalostí. Mým učitelem byl strom Wairuru, mohutný pralesní obr. Když jsem se pak po dvou letech vrátil, ovládal jsem nejen icaros, ale i pulsovou diagnózu. Tuto diagnostickou metodu by měl ovládat každý amazonský curadero. Aby mohl lidský duch navázat úplné spojení s duchem rostliny a duchem lesa, musí člověk žít v odloučení od společenství a rodiny. Další důvod, pro osamělé pobývání s pralese je ten, že doma spí muž vedle ženy. Muž, který se snaží dodržovat přísnou dietu, působí na ženy často jako magnet. Kontakt s opačným pohlavím však v tomto období není žádoucí, protože muž se pak nemůže dokonale otevřít rostlinám. Je to velká duchovní zkouška.

--------------

Heide Göttner-Abendroth:
Matriarchální náboženství bylo šamanské vždycky. Podstata matriarchální religiozity spočívá v tom, že síla bohyň či přírodních bytostí se zhmotňuje prostřednictvím ženského média. Médium je, jak známo, nedílnou součástí šamanského rituálu. Proto tvrdím, že kněžky v matriarchálních společnostech jsou vždy šamanky. Evropské šamanky působily většinou jako porodní báby nebo léčitelky a pravděpodobně používaly šamanské léčebné metody: nejen že se tedy vyznaly v bylinkách, ale velmi dobře si uvědomovaly provázanost těla a duše.
Šamanismus neznamená jenom uzdravování, šamani se obecně vzato starají o životní procesy, posilují je, doprovázejí je na Onen svět a zase zpátky. To poslední je nejdůležitější.

----------------

Percy Nduthembile Konqobe, sangoma jihoafrického kmene Xhosa:
Naše pojetí geneze praví: „Teprve když vše bylo stvořeno, objevil se člověk!“ Jinak řečeno: jsi spojen se vším, co existuje, je to tvoje součást. Všechno tam venku je jako magnet, který hledá svůj protějšek a chce se spojit s analogickými částmi tvého nitra. Kámen, voda i všechno ostatní hledá způsob, jak se s tebou spojit. Nediv se, vždyť jsi nejmladší host. A všechny tyto části, z nichž jsi utvořen, o tobě něco vypovídají, dá se z nich sestavit tvůj obraz, tak jako se z písmen dá sestavit věta. Jde jen o to ji přečíst.    

------------------

Hi-ah Park, korejská léčitelka, tanečnice a mudang (šamanka):
Jde o to, aby se neviditelné stalo viditelným. Celý proces šamanského léčení sleduje jediný cíl – vnášet světlo do temnot. Dějištěm tohoto procesu je rituál, jeho ústředním tématem je očištění, prvotním impulzem krize. Temné elementy se z duše dostávají na povrch, ochablé životní energie se probouzejí, napětí vyvolané strachem postupně povoluje a je možné s ním snadněji pracovat. Když člověk prochází akutní krizí, jsou všechny dveře neprodyšně uzavřené. My, korejské šamanky, je dokážeme pomocí šamanských tanců a zpěvů zase otevřít. Při nich se jakoby samy proměňujeme v silná božstva a získáváme podporu od duchů našich předků a dalších mocných bytostí. Ve stavu transu vstupujeme do vlastního nitra, a tím se stáváme nádobou, do níž může ona posvátná energie vplout. Vesmírná energie naplňuje nejen naše tělo, ale i celý rituální prostor. Jakmile splyneme se spiritem nebo do nás vstoupí božstvo, začínáme tančit. Je to velmi intenzivní zážitek, protože v těchto okamžicích se spojujeme s božským principem. Jakmile dosáhneme úplného vnitřního očištění, zasnubujeme se s božským principem. Od této chvíle dokážeme všechno, co chceme. Získaly jsem sílu k transformaci. Šamani tedy rekonstruují něco, co už bylo. Ukazují nám naši pravou podobu.

Kdo chce porozumět šamanismu, ať si zkusí představit, že on sám je mikrokosmos v makrokosmu a že prostřednictvím svého vnitřního světa může získat přístup k celému vesmíru. Šaman jej získává v okamžicích, kdy prochází procesem umírání a ocitá se ve stavech blízkých smrti.
My, šamani, rozeznáváme několik druhů těl: fyzické tělo, emocionální tělo, myšlenkové tělo, astrální tělo a duchovní tělo. Já sama proto používám označení „duhové tělo“. Každému božstvu a psychickému stavu totiž přisuzujeme nějakou barvu. Všechno, co chceme transformovat, vnímáme barveně: agresi, hněv, pýchu, zuřivost a tak dále.

Jakmile člověk získá vztah ke smrti, krize pomine a zbude jen přechodná konfliktní situace. A jestliže člověk za přispění šamana prožije „malou smrt ega“, zmizí i konflikt. Ono posvátné místo, kde se všechny konflikty rozpouštějí, představuje pramen našeho bytí, je to místo, odkud pocházíme. Na rozdíl od každodenní situace tu neexistuje život ani smrt – všechno tvoří jeden nedělitelný celek.

Nezáleží jen na kultuře, ale i na jednotlivci. Možná mu šamanské síly způsobily v dětství nějaké trauma a on nevěděl, jak se má zachovat. Místo, aby své šamanské schopnosti rozvíjel, začal je vytěsňovat. Kdo se však pokusí zatlačit část svého bytí do nevědomí, zemře. Odštěpené části se totiž mohou v nevědomí probudit a začnou člověku nahánět strach. Člověk si s hrůzou uvědomí, že to, co vytěsnil, se mu vrací v podobě temných sil. A tyto síly nejsou mimo něj, ale přímo v něm. Uvědomit si tuto skutečnost je první krok. Konečný cíl spočívá v tom dosáhnout jednoty. Tento proces se neodehrává kdesi mezi nebem a zemí, nýbrž v lidské duši. Rozhodující je vnitřní prostor. Obtížnost transformace nespočívá v tom, že je tak daleko, ale naopak v tom, že ji máme na dosah ruky. Kdo se vydá po cestě šamanismu, musí se chovat uctivě chovat ke světlu jako ke stínu – ke stínu možná ještě uctivěji.

 
05.01.2015 10:26:00
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one