Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Arne Naess: Ekologie, pospolitost a životní styl

naess.jpg
Náčrt ekosofie

ABIES - Vydavateĺstvo Lesoochranárského zoskupenia VLK, 1996, upravil David Rothenberg, překlad Jiří Hrubý
dokument Volání hory:   http://www.youtube.com/watch?v=ffaWpb4zo9I

Slovenské titulky si zapnete tlačítkem CC.
Kvantitativní přírodní vědy musejí k popisu jednotlivých aspektů reality používat modelů. To je v rozporu s gestaltovým pojetím přírody, jak si ho utváříme v běžném životě. Tak zvané mýtické myšlení je ovšem myšlení gestaltové. Jazyk se přizpůsobuje našemu společnému kulturnímu gestaltu. V mýtech mají kořeny slova a výrazy pro gestalty sestávající z velmi nesourodých prvků.

Šerpové svou velkou horu nazývají "Tseringma". My pak slovo Tseringma považujeme za geografický termín. Když se ale dozvíme, že Tseringma je také jméno krásné bílé princezny a dále "matky dlouhého života", jako bychom přišli na nějakou víceznačnost. Tak to ale není - Šerpové jasně říkají, že to slovo v obou případech znamená totéž. (A jsou snad v naší kultuře názvy pro geografické prvky jiné?). Jednota je prý záležitost "mýtická" a mladý Levy Bruhl (později svá tvrzení odvolal) a další badatelé zabývající se odkazem Augusta Comta tvrdili, že mýtické myšlení je plné rozporů. Jeden z nich napsal, že pro evropského antropologa je kámen prostě tvrdý kámen; kámen je však současně "duch", tedy něco měkkého. Autor to považuje za logický nesmysl! Když ale budeme předpokládat, že pojmenování věcí je v souladu s gestaltem, mýtické uvažování rázem bude pochopitelnější. A pokud s realitou ztotožňujeme gestalty, a nikoliv pouze jejich fragmenty, mýtické představy nám zprostředkují skutečnosti, které naše kultura většinou vůbec nezná. Právě toto ztotožnění je podstatou ontologie Ekosofie T. Málokterý evropský antropolog si mohl prožít gestalty cizích kultur. Domorodé kultury jsou tak tedy "nelogické". Gestaltové myšlení poskytuje klíč ke komunikaci různých kultur. Verbální degradace gestaltů (kámen je kámen!) znamená i úpadek kulturní. Platí to i naši kulturu.

Spory mezi ekonomy a ochránci přírody ukazují, jak je vnímání reality obtížné. To, co ochránci vidí a považují za realitu, to technokrat obvykle za realitu nepovažuje, a naopak. Pro ochránce přírody je les celek, gestalt. Když hovoří o „srdci lesa", nemyslí tím geometrický střed. Pro ekonoma je les množství stromů - tvrdí proto, že silnice napříč lesem zaujímá vzhledem k celému lesu jen velmi malou plochu, tak proč vlastně ten rámus kolem celé té záležitosti?

Hlavní normativní argumenty proti přiřazování ceny částem přírody shrnul mezinárodně známý odborník na energetiku a stoupenec hlubinné ekologie Paul Hofseth: Jestliže se osoba A zeptá B, kolik je ochoten zaplatit, když mu A nezlomí ruku, pak částku, kterou B vysloví, nelze považovat za cenu nebo hodnotu ruky. B má na svou ruku právo. Lámat lidem ruce se nesmí. Totéž platí o nedotčené přírodě - přístup k ní je právem. Jestliže se vláda A zeptá obyvatelstva B, jakou cenu zaplatí za ochranu části přírody, pak cena není cenou oné části přírody ve stejném smyslu jako když auto stojí 5 tisíc dolarů. Hofseth přístup do volné přírody přirovnal k "přístupu" ke vzdělání. Pro některé vzdělané skupiny obyvatelstva by mohlo být velice výhodné, aby se některým jiným skupinám kvalitního vzdělání nedostalo. To ovšem není správné. V případě práv kalkulace nákladů a zisků nefunguje. Autoři metodologicky vytříbených empirických šetření mohou svou práci bránit jakkoliv, ale rozhodně by měli prohlásit, že žádné cenovky na přírodu nelepí.
---------------------

http://www.knihystehlik.eu/knihystehlik/eshop/4-1-Priroda/0/5/848-EKOLOGIE-POSPOLITOST-A-ZIVOTNI-STYL-Arne-Naess

Bohuslav Binka: Za Arnem Naessem aneb Vzpomínka na člověka, který chybí

Zelené hnutí, tedy přinejmenším v České republice, ztratilo v poslední dekádě mnoho ze své mladické nerozvážnosti, ale také nemálo ze svého kdysi pevného a nekompromisního postoje. Dokázalo vybojovat mnoho důležitých malých bitev, ale rozostřil se a ztratil na hodnotě cíl, kvůli kterému se ve všech svedených bitvách bojovalo. Použijeme-li terminologii Andrewa Dobsona - z ekologistů usilujících o zásadní proměnu společnosti se stali environmentalisté-úředníci po milimetrech zlepšující parametry principiálně neudržitelného systému. Zdá se, že nastal pravý čas připomenout život a myšlenky nedávno zesnulého člověka, který dal zeleným idejím nejenom promyšlenou filosofickou hloubku, ale i potřebnou dávku argumentované radikality. Zakladatele hlubinné ekologie, filosofa a velmi neortodoxního mystika Arna Naesse. Ohlédnutí začněme u otázky, kým byl a kým nebyl Arne Naess.

Kritik pronikavého vhledu

Ačkoliv je Arne Naess právem považován za zakladatele hlubinné ekologie, nepatří k lidem, kteří svůj život strávili budováním filosofického systému. Na rozdíl od Barucha Spinozy, Immanuela Kanta, Charlese Darwina či Karla Marxe Naess nikdy nenapsal dílo podávající originální a ucelenou myšlenkovou konstrukci. V tomto smyslu není ani myslitelem-systematikem ani myslitelem-zakladatelem. Jeho přínos filosofii, vědě i ekologismu spočívá jinde. Ve schopnosti přesně pochopit myšlenkové konstrukce jiných autorů a následně je podrobit pronikavé a zároveň nepředpojaté kritice. Když se ve 30. letech minulého století Arne Naess seznámil s novopozitivistickými filosofy Vídeňského kruhu, nevytvořil svoji verzi novopozitivistické filosofie, ale brilantním způsobem ukázal přínosy i meze tohoto pohledu na svět. Když poznal nábožensko-filosofické postoje Mahátma Gándhího, nevytvořil svůj naessovsko-gándhíovský koncept, ale přesně popsal hodnoty, na kterých Gándhího systém stojí. Zakladatelský text hlubinné ekologie, článek "The Shallow and the Deep, Long-Range Ecology Movements: A Summary", je v první řadě vynikající ukázkou kritického srovnání dvou přístupů k ochraně přírody a využití kritiky cizích textů k představení vlastní koncepce je typické i pro další hlubinně-ekologické Naessovy studie. Arne Naess v tomto smyslu ideu hlubinné ekologie nestvořil, ale spíš pouze lépe zformuloval už existující ideje a hodnotová přesvědčení jiných zelených a také náboženských myslitelů a aktivistů.

Laskavý inspirátor

Stejně jako nebyl myslitelem-zakladatelem, nebyl Arne Naess ani rozeným vůdcem, ačkoliv ho jako vůdčí postavu hlubinné ekologie a zeleného hnutí vůbec uznává mnoho příznivců. K odmítnutí role společenského vůdce radikálního environmentalismu přivedly Arna Naesse dvě omezení. Za prvé: Naess nikdy nebyl rodilým bojovným řečníkem-disputátorem. Jak sám píše: "nebyl bych dobrým vůdcem?… protože nedokážu správně přesvědčovat a motivovat ostatní?… příliš přemýšlím o silné stránce argumentů svých oponentů a málo o silných bodech mého vlastního přesvědčení". A za druhé: Už od dětství měl Arne Naess silnou potřebu s ostatními lidmi nesdíleného jádra vlastní osobnosti. Nejenže ke svému životu potřeboval nutně samotu, ale princip samotářství navíc instaloval do každého ze svých vztahů k druhým lidem. A být radikálně nespolečenským společenským vůdcem je jednoduše řečeno nereálné.

Jak je však možné, že se tento samotář "vymykající se normám normality" stal inspirátorem a vůdčí ideovou postavou radikálního ekologismu? Protože svoji osobní uzavřenost i excentrický životní styl kombinoval s mimořádnou dávkou odpovědnosti za vše živé, s laskavým a tolerantním přístupem k lidem, se sebeironií i schopností nezištné pomoci. Když například nacističtí okupanti chystali v Norsku deportaci studentů z univerzity v Oslu, neváhal jinak uzavřený a samotářský Naess riskovat život varováním co největšího počtu studentů v době, kdy do samotné razie zbývaly pouze minuty. Neznám příliš mnoho příkladů tak statečné a zároveň nezištné pomoci. A neznám ani mnoho lidí, kteří by na agresivní osobní útoky byli schopni reagovat naessovsky laskavou větou: "Jistě, můžete mít pravdu, ale proč si spolu nejdříve nevypijeme kávu?" a zároveň naessovsky neústupným: "Ovšem život těch rostlin a zvířat tam musím chránit, i když Vám tím způsobím nepříjemnosti." Navíc se Arne Naess uměl výjimečným způsobem smát sám sobě i svým podivnostem. Není aktem čiré sebeironie, když se vědec Arne Naess pozorující chování krys jednoho dne rozhodne místo pozorování krys pozorovat pozorovatele, kteří pozorují krysy? Nebo když se akademicky vzdělaný filosof Arne Naess místo komentáře komentářů k tématu filosofický koncept pravdy rozhodne připravit rozsáhlý výzkum na téma - co si o pravdě myslí neprofesionální filosofové a obyčejní lidé?

Naessova laskavost spojená s neústupností ve věcech, které považoval za důležité, a zároveň kombinovaná s vtipným odstupem od sebe sama je možná ještě přitažlivější než chladná rozumářská vypočítavost většiny současných profesionálních vůdců.

Osobnost na rozhraní

Dostáváme se k vlastnímu obsahu Naessem pře-formulovaných myšlenek. A i tento poslední bod je poznamenán jistým naessovským paradoxem. Ačkoliv totiž Arne Naess koncem 30. let definitivně odmítnul velkou část evropské kultury a soustředil se na studium jejích nejvýznamnějších kritiků - Petera Wessela Zapffa, Martina Heideggera či Mahátma Gándhího, nebyl zároveň schopen opustit tu nejdůležitější hodnotu, kterou západní kultura přinesla světu - ocenění názorové plurality a pestrosti. Takže Naessem znovu zformulovaný koncept hlubinné ekologie, ačkoliv vychází z fundamentalisticky-náboženských myšlenek Mahátmá Gándhího, otevírá evropskému myšlení dveře svojí otevřeností a explicitní výzvou ke kritice a k tvorbě vlastních, konkurenčních konceptů. Arne Naess není v tomto smyslu ani racionalistickým myslitelem ani příkrým iracionalistou, ani hlídačem evropské filosofické tradice ani slepým obdivovatelem náboženského fundamentalismu východního typu. Je osobností stojící na rozhraní dvou neslučitelných světů a zároveň člověkem, který se ke své částečné myšlenkové rozpolcenosti nebojí přiznat.

Poté, co jsme si stručně odpověděli na otázku, kým byl a nebyl Arne Naess, můžeme se posunout k otázce další: Co přinesl Arne Naess zelenému hnutí a co může říci dnešním českým environmentalistům (umírněným zeleným) a ekologistům (radikálním zeleným)?

Přečteme-li si Naessovy hlubinně ekologické texty a porovnáme-li je s texty jeho bezprostředních předchůdců (například Rachel Carson), není příliš obtížné určit jeho pozitivní přínos zelenému hnutí. Naess především jako jeden z prvních identifikoval rozdíl mezi reformním (mělkým) environmentalismem, který nezpochybňuje vývoj moderní společnosti jako takový, a radikálním (hlubokým) ekologismem, který se snaží o zásadní společenské změny. Navíc dokázal argumenty mluvící pro radikální postoje formulovat jasně, a přitom alespoň zčásti nedogmaticky. Je pravda, že ti hlubinní ekologové, kteří přišli po Naessovi, jeho nedogmatičnost, laskavou vstřícnost a ocenění názorové pestrosti většinou nesdíleli, ovšem sám Naess se ani jedné z uvedených hodnot nikdy nezřekl. Obvinit jej můžeme z tolerance k některým zeleným misantropům, ovšem nikdy ne z vlastní zelené misantropie.

Ačkoliv jsem sám s mnohými Naessovými myšlenkami dlouho kriticky zápasil, musím přiznat, že jeho výzva zelenému hnutí je dnes v České republice nesmírně aktuální. Pokusme se ji reprodukovat ve čtyřech stručných bodech: 1. Nejdřív ze všeho si ujasněte, zda současnou společnost považujete za udržitelnou, či nikoliv. 2. Jestliže podle Vás udržitelná není, nesnažte se jít cestou mocenských kompromisů. Ty Vám totiž kromě drobného zlepšení situace přinesou i moc, která postupně převáží vše, za co jste bojovali. 3. Nebojte se stát si za svými, na první pohled nereálnými požadavky. Vždy ale ostatním vysvětlujte, proč děláte to, co děláte. 4. Nebojte se sami sobě čas od času zasmát. Nestyďte se, že máte i v časech pro přírodu zlých ze sebe i světa radost. Vzpomínáte, kdy si naposledy politici ze Strany zelených ze sebe samých a své politiky udělali legraci? Kdy Hnutí Duha zablokovalo ministerstvo průmyslu a obchodu? Nevzpomínáte? Pak vězte, že myšlenek Arna Naesse je v České republice stále málo a je to velká škoda.

Hlubinná ekologie

Hlubinnou ekologii Arna Naesse charakterizují především čtyři následující tvrzení:

A. Dualistické rozdělení světa na já a okolní svět neodpovídá realitě. S využitím zvláštní poznávací metody můžeme tento dualismus překonat a spatřit skutečnost, ve které hranice mezi vlastní osobou a okolním světem mizí. Zrušení hranice oddělující individuální já od ostatních vrstev skutečnosti vede k ochraně přírody jako části vlastního širokého Já a k uznání principiální rovnosti všeho živého.

B. Poznávací metoda, která nás může dovést k pochopení jednoty našeho individuálního já a okolního světa, se nazývá ztotožnění (identifikace). Ztotožnění je a-racionální proces, který za pomoci vcítění se do existence jiných bytostí, ekosystémů či vyšších celků umožňuje dosáhnout pocitu sjednocení individuálního já s širším sociálním Já, ještě širším ekologickým Já a nakonec nejobsáhlejším metafyzickým Já. Aby mohl jedinec dosáhnout ztotožnění, musí racionální složku své osobnosti zahrnout do, či podřídit, své schopnosti emocionálního vnímání světa. Jakmile dokážeme poznávat svět pomocí vcítění, začneme vnímat i ty skutečnosti, které jsou klasickým poznávacím procesům skryté - "srdce lesa", "život řeky" a další.

C. Přestože proces vcítění se a ztotožnění umožňuje poznání objektivních entit, které nejsou přístupné rozumu, sám o sobě je subjektivní, a proto ne­existuje jediná hlubinná ekologie, ale tolik hlubinných ekologií, kolik existuje hlubinných ekologů. Každý má právo i povinnost vytvořit si vlastní formu hlubinné ekologie a vlastní cestu k jednotě se světem. Pestrost a různost jsou základním znakem hlubinně ekologického přístupu ke světu.

D. Přijmeme-li body A.-C., přijímáme zároveň život, ve kterém nám žádná živá bytost neslouží pouze jako prostředek; život, ve kterém je ceněna spíš hloubka a bohatá zkušenost než intenzita a rozptýlení; život, který ostatní živé tvory i ekosystémy spíš brání, než ničí.

Vybraná díla Arna Naesse:

Od roku 2005 jsou zájemcům o myšlenkový svět Arna Naesse přístupné vynikající desetisvazkové vybrané spisy tohoto autora. Texty týkající se hlubinné ekologie jsou soustředěny v desátém svazku. Viz Naess, Arne: The Selected Works of Arne Naess I. - X. Dortrecht, Springer 2005. ISBN 10-4020-3727-9.

Pokud není možné výše uvedené dílo získat, doporučuji četbu následujících knih a článků:

Naess, Arne: Sebeuskutečnění: ekologický přístup k bytí ve světě. In: Myslet jako hora: Shromáždění všech bytostí. Prešov, Abies 1993. ISBN 80-88699-01-0.

Naess, Arne: Ecology, Community and Lifestyle: Outline of an Ecosophy. Cambridge, Syndicate of Press of the University of Cambridge 1989. ISBN 0-521-34873-0. Česky: Ekologie, pospolitost a životní styl. Prešov, Abies 1996. ISBN 80-88699-09-6.

Naess, Arne: The Shellow and the Deep, Long-Range Ecology Movements: A Summary. In: Deep Ecology for the 21st Century: Reading on the Philosophy and the Praktice of New environmentalism. Boston, 1995, s. 151-155. ISBN 1-570-62049-0.

Naess, Arne: Is It Painful to Think? Conversations with Arne Naess. London, University of Minnesota Press 1993. ISBN 0-8166-2151-9.

Naess, Arne: Deepness of Questions and the Deep Ecology Movement. In Deep Ecology for the 21st Century: Reading on the Philosophy and the Practice of New Environmentalism. Boston, 1995, s. 204-212. ISBN 1-570-62049-0.

A dál například:

Naess, Arne: Heidegger, Postmodern Theory and Deep Ecology. In The Trumpeter, 1997, roč. 14, č. 4. ISSN 0832-6193.

Naess, Arne: Deep Ecology in the Line of Fire. The Trumpeter, 1995, roč. 12, č. 3. ISSN 0832-6193.

Naess, Arne: Mountains and Mythology. The Trumpeter, 1995, roč. 12, č. 4. ISSN 0832-6193.

Bohuslav Binka
(autor přednáší na katedře humanitní environmentalistiky FSS MU v Brně)
---------------------

Bohuslav Binka: Rozporuplný Arne Naess - několik poznámek k zakladateli hlubinné ekologie



NAESS, A. Deep Ecology and Lifestyle. In Deep Ecology for the 21st Century: Reading on the Philosophy and the Practice of New Environmentalism. Boston: Shambhala, 1995:

Dospěl jsem k názoru, že je někdy žádoucí jednoduše vypsat tendence a přístupy charakteristické pro příslušníky a příznivce hlubinně ekologického hnutí […]

1. Využívání skromných prostředků. Vyhýbání se nadbytečných prostředků k tomu, abychom dosáhli cíle.

2. Tendence preferovat aktivity přímo sloužící hodnotám o sobě a mající vnitřní hodnotu. Vyhýbání se aktivitám, které jsou spíše prostředkem, nemajícím žádnou hodnotu o sobě nebo jsou příliš daleko od podstatných cílů.

3. Anti-konzumní styl a minimalizace osobního vlastnictví. Tento negativní přístup plyne z bodu 1. a 2.

4. Snaha udržovat a zvyšovat citlivost a ocenění věcí, kterých je dostatek pro všechny.

5. Absence nebo velmi nízká úroveň 'neofilie' - lásky ke všemu novému, protože je to nové. Oceňování starých, již používaných věcí.

6. Snaha o život bohatý na situace hodnotné samy o sobě a též snaha o činnost raději než pouhou zaneprázdněnost.

7. Uznání etnické a kulturní jinakosti lidí, odpor vůči chápání cizího jako ohrožení.

8. Zájem o situaci ve třetím a čtvrtém světě a snaha vyhnout se hmotnému životnímu standardu, který se příliš liší a převyšuje životní standard chudých. (Globální solidarita v životním stylu)

9. Ocenění životního stylu, který je možné univerzálně sdílet, a který není očividně neudržitelný bez (páchání) křivd (bezpráví) na ostatních lidech a formách života.

10. Snaha získat hloubku a bohatou zkušenost spíše než intenzitu.

11. Ocenění a snaha - vždy, když je to možné - získat smysluplnou práci spíše než práci pouze pro naplnění životních potřeb.

12. Žít plným (nikoliv komplikovaným) životem, snaha zažít tolik pozitivních zážitků, kolik jen je to v daném čase možné.

13. Rozvoj vztahů v komunitě (Gemeinschaft) spíše než ve společnosti (Gesellschaft).

14. Podpora, nebo participace v primární produktivní sféře - v drobném zemědělství, malých lesnických firmách, v rybářství.

15. Snaha o uspokojování životních potřeb spíše než tužeb. Odpor vůči tendenci 'jít na nákupy' jako rozptýlení nebo terapie. Zmenšení celkového počtu vlastněných věcí, upřednostňování starých, použitých, ale dobře udržovaných věcí.

16. Snaha o život v přírodě spíše než jen její 'navštěvování' - vyhýbání se turizmu (s občasným využitím turistického zařízení).

17. Snaha o to pohybovat se v nechráněné přírodě 'lehce a bez následků'.

18. Tendence ocenit všechny životní formy spíše než vybírat pouze ty, které považujeme za krásné, pozoruhodné či úzce chápáno užitečné.

19. Nikdy nepoužívat živé bytosti pouze jako prostředky. Stálé uznání jejich vnitřní hodnoty a důstojnosti - i když je použijeme jako zdroje.

20. Jestliže nastane konflikt v obhajobě zájmů psů a koček (a dalších domácích zvířat) a divokých zvířat - tendence postavit se na stranu těch divokých

21. Snaha bránit místní ekosystémy, ne jen jednotlivé formy života. Chápání místních komunit jako součástí ekosystému.

22. Odsuzování nepřiměřeného zneužívání přírody nejen jako zbytečné, nesmyslné a odsouzeníhodné, ale také jako drzé, kruté, odporné a zločinné - ovšem bez odsuzování lidí zodpovědných za toto zneužívání.

23. Snaha jednat rezolutně a bez zbabělosti v konfliktech, ale důsledné dodržování principů nenásilí ve slovech i skutcích.

24. Podíl na a podpora přímých, nenásilných akcí, jestliže ostatní možnosti selhávají.

25. Vegetariánství, úplné nebo částečné.
-------------------

http://www.skandinavskydum.cz/13-dil-rubriky-slavne-osobnosti-severu-arne-naess

Arne Næss
(1912-2009)

Arne Næss byl asi nejvýznamnějším norským filosofem 20. století. Stal se zakladatelem hlubinné ekologie. Byl také vášnivým horolezcem. Arne Næss - pro mnoho lidí rozporuplná osobnost, bezesporu však neuvěřitelně vitální a všestranný člověk plný optimismu a energie.

Arne Dekke Eide Næss se narodil 27. ledna 1912. Pocházel z bohaté měšťanské rodiny ve Slemdalu na předměstí Osla, která byla přísně protestantská. Jeho otec, Ragnar Næss, zemřel, když Arnemu nebyly ani dva roky. Jeho matka ho rozhodně nerozmazlovala a bránila se i projevování emocí. Roli matky zastoupila chůva Mina, která mu dávala lásku, jež od matky neznal. Ale kvůli této citové vazbě musel Mina odejít, s čímž se Arne nikdy nesmířil. Jeho starší bratr, Erling Dekke Næss, byl velmi úspěšný obchodník, vlastnil rejdařskou společnost.

Arne Næss miloval přírodu již od svého mládí a cítil se být součástí přírody. Jeho vášní bylo lezení po horách. Brzy mu začaly být ale stromy v rodinné zahradě malé, a tak začal zdolávat vrcholky hor. Pozoruhodné je, že do svých 17 let stanul na 106 nejvyšších horách v Norsku.
Ale pojďme se věnovat jeho studiu. Jelikož pocházel ze zámožné rodiny, dostalo se mu opravdu kvalitního vzdělání. Na Univerzitě v Oslu studoval filosofii, matematiku a astronomii. Jenže jak už napovídají výše napsané řádky, jeho zájmy sahaly mnohem dál. Interesoval se také o ekonomii, dějiny, psychologii, sportovně zápasil, hrál na klavír a jeho horolezecká vášeň již byla zmíněna. Ve věku 21 let, po úspěšné obhajobě dvou svých diplomových prací, odjel do Vídně.
Zatímco v Paříži se Arnemu příliš nelíbilo, Vídeň pro něj byla rájem. Kromě studia zde mohl také lézt po horách. Byl nakloněn Vídeňskému kruhu, kteří dnes patří mezi klasiky analytické filosofie. Ti ho mezi sebe srdečně přijali, nicméně to, co oni považovali za nové pravdy, pokládal Arne pouze za významné podněty, jež měly být prověřeny interdisciplinárním výzkumem. V roce 1937 pronesl svou slavnou větu, když v laboratořích kalifornského Berkeley zkoumal chování krys. Prohlásil, že z pozorování krys se naučil o fungování lidského kolektivu víc než od Platona.

V roce 1939 se stal Arne Næss stal profesorem filosofie na Univerzitě v Oslu, a to ve svých 27 letech, čímž se stal nejmladším univerzitním profesorem Norska, a dlouho byl jediným profesorem filosofie v tomto severském království. Na této univerzitě zůstal až do roku 1970, tedy 41 let.

Za nacistické okupace Norska se Næssovi podařilo zmařit plán nacistů na ideologické přeškolení norských studentů. Po válce chránil ty, kteří si zadali s nacisty, před rozhořčenými občany, jimž na oplátku vysvětloval, čím oni sami okupaci pomáhali.
V letech 1948-1949 vedl plán UNESCO, který se měl překonat ideologické kontroverze. Avšak tuto práci nedělal příliš dlouho, a to sice proto, že mu vadily neurčité výroky politiků, jež se daly vykládat všelijak. Jak vidno, od té doby se mnoho nezměnilo.

V roce 1950 se Arne Næss vypravil s norskou expedicí, které se účastnili také P. Kvernberg, H. Berg a Tony Streather, na 7708 metrů vysokou pákistánskou horu Tirich Mir (33. nejvyšší hora na světě). Tato výprava zdolala Tirich Mir jako první v historii.
Důležitou událostí v životě Arneho Næsse bylo, když se usadil na horské chatě Tvergastein, jež se nachází pod horou Hallingskarvet v norském kraji Buskerud. Toto místo ho inspirovalo, zde psal svá díla.

V roce 1951 vydává knihu Interpretation a Preciseness (Interpretace a přesnost). Toto je jedna z jeho hlavní filosofických prací. Dlouho pracoval na empirické sémantice, a na pozadí svých filosofických knih vyvinul empirickou metodu pro analýzu jazyka. Byla to aplikace teorie množin na jazykovou problematiku interpretace, kde Næss rozšiřuje práci logika L. Eulera a sémantika C. K. Ogdena. Hlavní myšlenka této práce je ta, že jakýkoli verbální projev (slovo, fráze či věta) může mít potencionálně i jiné interpretace, což závisí na obecných jazykových normách (charakteristiky určitých osob nebo skupin uživatelů) a také na jazykové situaci, ve které se projev nachází. Tyto různé interpretace mají být formulovány v přesnějším jazyku reprezentovaném podskupinou původního projevu. Každá podskupina může mít i další podskupiny (teoreticky ad infinitum).
V roce 1958 založil časopis Inquiry - interdisciplinární filosofický časopis.
Od roku 1970 byl filosofem na volné noze a aktivistou za životní prostředí. Získal si široké publikum, mimo jiné i prostřednictvím knihy Ekologie, společnost a životní styl (1976). Ale už v letech 1940-1955 byl zaníceným účastníkem mírového hnutí a později také přívržencem „zelené politiky". Kandidoval také za Stranu zelených.
K Arnemu vždy patřil smích a hry, byl ironický, pohotový a spontánní. Odlišoval se uvnitř i navenek. Byl uznávaný, obdivovaný, ale pro mnoho lidí byl rozporuplnou osobností.

Arne Næss se proslavil především tím, jak se angažoval v otázkách životního prostředí. A byl známým nejen v akademických kruzích, ale především mezi veřejností. V roce 1970 se zúčastnil se demonstrace u vodopádu Mardola v Romsdalu, kde jeho věhlas ještě zesílil, a to v národním i mezinárodním měřítku. Demonstranti se připoutali přímo před vodopádem a také se postavili do cesty stavebním strojům. Fotografie rozvážného profesora, který je vynášen policií, byla výrazem jeho přesvědčení, že k filosofii se mají přidat také skutky. Zhruba o deset let (1979-1981) později se také zapojil do pokusu zastavit plánovanou výstavbu přehrady na řece Altě v severním Norsku. Akce však nebyla úspěšná, protože o několik let později byla přehrada vybudována.
Arne, jako jeden ze zakladatelů hlubinné ekologie, cestoval po celém světě a přednášel (Bali, Peking, Berkeley, Bukurešť, Dubrovník, Helsinki, Hongkong, Japonsko, Jeruzalém, Londýn, Melbourne, Reykjavík, Tchaj-wan, Tartu (Estonsko), Tromsø, Vancouver, Varšava…). Jeho názor byl takový, že všichni musíme pochopit, že celá planeta je živý systém, který vyžaduje péči, a takové pochopení se musí odrážet v našem jednání a v našem životním stylu.
V roce 1973 potkal Kit-Fai, studentku filosofie na univerzitě v Hongkongu. Byla jeho životní partnerkou, jeho ženou, jeho sekretářkou, asistentkou a velmi se zasloužila o šíření jeho myšlenek.
Jeho kniha Životní filosofie (1998) se v Norsku stala bestsellerem, a knihy Svobodný člověk (1999 o Spinozovi) a Gándhí (2000) si také získaly mnoho čtenářů.

Některé filosofické názory jsme si již nastínili. Je potřeba říci, že Arne Næss byl ovlivněn především dvěma filosofy: Baruchem Spinozou a Mahátmou Gándhím.
Arne Næss založil v Norsku několik nových typů filosofie: logický empirismus, empirickou sémantiku, posibilismus, hlubinnou ekologii a ekosofii. Podstatný byl Næssův postoj k přírodě a odpor vůči násilí.
Nyní se pojďme v krátkosti zaměřit na hlubinnou ekologii, kterému se také říká „osloská škola", směru, kterému dal Arne Næss základy. Hlubinná ekologie zastává přesvědčení, že příroda tu není proto, aby sloužila lidem, ale naopak. Člověk je zde součástí přírody, je jedním druhem mezi mnoha jinými, což popírá člověka jako „pána přírody". Hlubinná ekologie není jen teoretický přístup, ale také ekologické hnutí.
Od hlubinné ekologie se přesuňme k ekosofii. Ekosofie je osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí. Næss také předpokládá, což je důležité, že každý si vytvoří svou vlastní ekosofii, která může vycházet z již stávajících etických či náboženských směrů.
Sám Næss tuto ekosofii definoval takto: „Ekosofie je ... životním filosofickým světonázorem inspirovaným podmínkami v ekosféře."
A co se týče vztahu ekosofie k hlubinné ekologii, Næss říkal, že ekosofie je filosofický základ, na němž jsme schopni přijmout zásady hlubinné ekologie.
Ekosofie má svoji normativní strukturu. Næssova vlastní ekosofie se nazývá ekosofie T - T upomíná jeho horskou chatu Tvergastein. Důraz je zde kladen na seberealizaci, ne však k uspokojení svého ega, ale podstatné je pochopení zásadní souvislosti sebe s okolním světem.

Arne Næss za svůj život získal mnohá ocenění (např. Řád sv. Olava, Cenu Severské rady za životní prostředí, Cenu skandinávské rady aj.). Také založil Centrum pro rozvoj a životní prostředí (SUM), které funguje především jako výzkumný ústav při Univerzitě v Oslu. Arne Næss vydal okolo 30 knih a mnoho dalších článků.
Zemřel 12. ledna 2009 ve věku nedožitých 97 let. Storting rozhodl, že jeho pohřeb bude zaplacen ze státní kasy. Na jeho pohřeb přišly např. předseda vlády Jens Stoltenberg, korunní princ Haakon či spisovatel Jostein Gaarder.

Text: Lukáš Košner, Skandinávský dům
Zdroj: Aftenposten, NRK, idnes.cz, wikipedia.org, sum.uio.no, simenkjellin.no
 
19.04.2013 22:33:32
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one