Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Holger Kalweit: Germánská kniha mrtvých

Holger Kalweit: Germánská kniha mrtvých - obrázek

Holger Kalweit: Germánská kniha mrtvých - obrázek

Výklad severského eposu Edda a esoterní nauky o třech světech
Strom světa Yggdrasil a kladivo Tóra Hromovládného
Síň padlých Valhalla a nesmrtelné Valkýry

Eminent, 2003, překlad Miloslav Korbelík
V Germánské knize mrtvých se Holger Kalweit pokouší o kosmologický výklad severského eposu Edda. V úvodních kapitolách autor nastiňuje způsob, kterým při výkladu Eddy postupoval. Předesílá, že na rozdíl od ostatních badatelů, kteří přistupují k textu doslovně, on sám vykládá epos z pozice spirituality a daří se mu tak rozkrývat podivuhodnou a komplexní germánskou kosmologii, která si nezadá ani s indickými védami. Autor je přesvědčen že: "Edda se nezajímá o přírodní jevy, a to ani v symbolické podobě; severské národy nebyly posedlé přírodou, čerpaly sílu ze zkoumání duše a ducha - jako všechny dávné kultury je fascinoval duch a orientovaly se na zásvětí." Holger Kalweit, hned v úvodu knihy představí svou verzi třístupňového germánského vesmíru; ÁSGÁRD - říše Bohů (všejednota), HEL - říše mrtvých, trpaslíků a obrů (myšlení a cítění) a MIDGARD - říše lidí (příroda a hmota). Ásgard, potažmo Ódin představuje podle této teorie Ducha, všejednotu a dokonalost a ostatní Ásové jsou Ódinovými aspekty. Hel, duše mrtvých a obři představují plazmatickou zárodečnou sféru, ze které se rodí hmotný svět. Je to říše kouzel, vášní a emocí, která věčně usiluje o dobytí Ásgardu. Midgard pak představuje veškerý hmotný vesmír a na úrovni mikrokosmu naše tělo.

Hmotná těla do jemnohmotného Helu proniknout nemohou, avšak s pomocí lsti se můžeme ponořit do vlastního podvědomí, což přísně vzato je již Hel - nemusíme kvůli tomu zemřít - a můžeme vyrazit do Helu. Existují tedy dva způsoby, jak se dostat do Helu. 1. prodělat klinickou smrt, 2. ponořit se do vlastního podvědomí. Základním principem je přitom identita duše a Helu: naše duše pobývá v Helu pořád, je Helem; stačí ji jen probudit a už jsme v Helu.

Plazma (Hel) je polohmotný svět, v němž se vytváří čas a rodí se z něj všechny hmotné formy. Po smrti našeho těla zůstává pouze směs našich myšlenek a emocí (duše), která se vrací zpátky do plazmy. Z tohoto pohledu je logické, že pokud jsme zemřeli jako vikingští válečníci, budou naše emoce a myšlenky patřit i na onom světě boji, medovině a ženám, proto se naše duše budou nacházet obrazně řečeno ve Valhale, kde budeme s ostatními zápasit, hodovat a budou nás obskakovat Valkýry. Ať už se naše duše bude na onom světě zabývat čímkoli, bude to podle Kalweitovi teorie bludný kruh našich myšlenek a emocí, jediná cesta jak z tohoto kruhu ven je prohlédnout iluzi a přijmou Ódinovu přirozenost splynout se všejednotou.

Edda podléhala historickému vývoji, v průběhu času byla překrucována, komolena, upravována a doplňována. Odráží to lidské dějiny jako každé literární dílo. Edda je výtvorem skaldů a do kosmologie má daleko; byla christianizována, prolínají se v ní desítky kmenových tradic, které se překrývaly a stále znovu mísily. Některé postavy splynuly v jedinou a jiné se zase rozštěpily na několik dalších; vedle sebe tu stojí božstva různých kmenových tradic, která částečně ztělesňují stejné či podobné aspekty, částečně aspekty odlišné.

http://moje-kniha-stinu.blog.cz/1102/germanska-kniha-mrtvych-holger-kalweit
http://blog.wuwej.net/2006/05/23/holger-kalweit-germanska-kniha-mrtvych.html

------------------------

Kniha se zabývá výhradně Písňovou Eddou či Saemundovou Eddou, která představuje sbírku starého vědění, které básníci, tzv. skaldové, zapracovali do básní, ovšem až v době kdy větší část germánské kosmologie již upadla v zapomnění, tyto básně je třeba tedy považovat pouze za zlomky, nikoli Prozaickou Eddou islandského básníka Snorriho Sturlusona z 12. století, která je zřejmě přepracováním Starší Eddy obohaceným o další texty.

Ásgard je úrovní čistého ducha. Zákony duchovního světa - nikoli zákony myšlení, nýbrž právě nemyšlení a necítění, tedy zákony nejvyššího, myšlením neuchopitelného světa idejí a holografické duchovní zákony - stojí nad duševními zákony Helu. Zde se děje všechno úplně jinak než ve hmotném i subjektivně duševním časoprostoru: vládne zde nulový čas, nulový prostor, nulová kauzalita. Nalézáme se v prasemeni všech světů, ve všejednotě, v neexistenci, která v zárodečném stavu obsahuje všechny světy. Podle zákonů tohoto světa jsou Ásové všemohoucí. Náročný je pro ně ovšem pobyt v Helu, kde se musejí podřídit tamním duševním zákonům a de facto proměnit v bytosti Helu - potom se podobají ptákům spadlým do vody, jimž nezbývá než plavat. 

Hel představuje prahmotu, premateriální, subatomicko-plazmatický stav. Hel bývá popisován jako vodnatý, vlhký, deštivý či zamžený. Ve všech kulturách poukazují řeky mrtvých na tuto jemnotekutou atmosféru, kterou je myšlena jemnohmotná duše a její dualita myšlení a cítění. Myšlení je rozbředlé a cítění jako vodní proud. Zemřelému, jenž do ní přijde, se Hel jeví jako řeka. Seele, duše, se odvozuje od See, moře, tedy vody. Protože přežíváme v podobě duše, znamená to, že přežívají toliko naše pocity a myšlení, respektive charakteristické vlastnosti, které nyní vnímáme jako vlnění nebo mlhu (podobně jako strašidla nebo duchy). Zášť je v Helu vnímána jako řeka zášti, každý zažívá přesně to, co cítí a myslí, neboť není ničím jiným než myšlením nebo cítěním.

Během ragnaröku zaniknou postupně všechny světy, nižší svět se rozplyne ve vyšším, Midgard v Helu, Hel v Ásgardu. Nejvyšší bůh ze sebe světy vymršťuje a posléze je do sebe opět vtahuje, což se děje v nikdy nekončícím rytmu.

Dualismus a materialismus jsou dvě závaží na noze, jež sebou vláčí novodobé myšlení infikované křesťanstvím a jeho odnoží - vědou. V příkrém protikladu vůči takovému světonázoru stojí prapůvodní názor náboženství, boží emanace: Bůh se rozvíjí, nebo, lépe řečeno, se zužuje do jakési energetické formy, do duševna, a tato duševní síla se dále zužuje do podoby hmoty. Hmota je zde chápána jako vzniklá z energie a rozvíjející se jednak do přírodních, jednak do živých forem, jakými jsou lidé, zvířata a rostliny. Základem hmoty by potom byla tato všezahrnující energie, která představuje současně energii duše, což nás uvádí do značného zmatku. Potom totiž platí věta: Budu tím, co cítím. Nebo: Dějiny evoluce jsou dějiny duše. 

--------------------

Dříve lidé věřili, že loď mrtvých Naglfar se zpevní, když se nebožtíkům neostříhají nehty, respektive se nemají stříhat, aby se oddálil její příjezd a tím i konec světa. Naglfar (Nagel = nehet) byla vyrobena z nehtů umrlců v říši mrtvých, symbolizuje cestu mrtvých podsvětím, jemnotekutou plazmou. Loki a Býleipt "hromoblesk" jsou velitelé.

49.
Loď pluje z východu
s lidmi z Múspellu,
přes řvoucí moře.
Loki ji řídí.
Se strůjcem zla
jdou síly hrůzy,
s nimi se Býleiptův
žene bratr.   

----------------

Při ragnaröku zanikne spolu s Midgardem celý hmotný vesmír, také slunce a měsíc, ale po ragnaröku vyjde nové slunce. Lze předpokládat, že zárodky všech světů přežívají v Gimlé, nejvyšší, nezničitelné sféře. Gimlé znamená střechu z drahokamů. Tam musela být uložena veškerá semena starého světa v jakési genové bance jako osivo pro příští setbu. V Ásgardu, respektive Gimlé, je vše uloženo ve své duchovní praformě a při začátku nového světového vývoje bude opět použito. Nové slunce je jen kopií starého. Když zemřu, narodím se znovu a koloběh životů pokračuje.   
22.10.2011 12:50:05
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one