Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Helena Křižanová-Brindzová: Bohatýrské byliny

bohatyrske11413.jpg
Albatros, 1975, překlad Marie Vodičková
Reprezentativní výběr ze základního díla ruské lidové slovesnosti. Kniha, přibližující dobu, kdy vznikala nejstarší díla ruské literatury, vypráví nejznámější příběhy ruských lidových bohatýrů, jako např. Ilji Muromce, Aljoši Popoviče, Dobryni Nikitiče, svádějících boj s loupežníky, feudály, Turky i nadpřirozenými bytostmi, a obráží i život staré Rusi.

---------


Svatohorova smrt

Zachtělo se bohatýru Ilji Muromcovi poznati Svatohora bohatýra. I vypravil se tedy Ilja Muromec ke Svatohoru bohatýru na ty vysoké Svaté Hory.
Přijíždí Ilja Muromec na ty hory vysoké, k tomu Svatohoru bohatýru, přijíždí k němu blizounko a klaní se mu nizounko:
„Buď pozdraven, bohatýre přesilný, přesilný ty bohatýre a předivný!"
„Odkud přicházíš, dobrý junáku a jak tě jmenují po otci?"
„Jsem z města Muromla, ze vsi Karačarova, říkají mi starý kozák Ilja Muromec, syn Ivanovič. Zachtělo se mi podívati na Svatohora bohatýra, vždyť on nejezdí nyní na matičku syrou zemi, nás bohatýrů nenavštěvuje."
Odvětil mu přesilný bohatýr:
„Však já bych jezdil na matičku, syrou zemi, ale matička syrá země mne neunese, není mně souzeno jezditi na svatou Rus, je mi jen dovoleno projížděti se tady po těch vysokých horách a skalních rozsedlinách. A ty, starý kozáku Iljo Muromče, pojď, projedeme se po těch rozsedlinách, projedeme se po těch Svatých Horách!"
Pobratřili se svými kříži a říkali sobě křížoví bratři. Svatohor vyučil Ilju všem činům a projížďkám bohatýrským.
I rozjeli se po těch skalních rozsedlinách, rozjeli se po Svatých Horách a jezdili tak po dlouhou dobu; jejich bohatýrská srdce se rozehřála, jejich bohatýrské žíly se jim v bílém těle rozehřály, i jezdili tak a veselili se.
Pojednou uviděli div divoucí: rakev, ale rakev ohromnou a hlubokou.
Praví Svatohor bohatýr Ilji Muromcovi: „Aj, ty starý kozáku lljo Muromče, lehni si do té ohromné, hluboké rakve, zdali by se tobě hodila?"
Sesedl Ilja Muromec s dobrého koně a ulehl do té ohromné, hluboké rakve.
Ale rakev byla Iljovi příliš dlouhá. Slézá tedy Svatohor bohatýr se svého dobrého koně a uléhá do té divné rakve - a rakev je pro něho dělána.
Svatohor bohatýr chce povstati z rakve, ale sám nikterak povstati nemůže:
„Ach, ty starý kozáku Iljo Muromče! Pozdvihni mne z té ohromné, hluboké rakve!"
Ilja Muromec přistoupil ke Svatohoru bohatýrovi: zdvíhá, zdvíhá, ale vyzdvihnouti nemůže Svatohora bohatýra z ohromné, hluboké rakve.
I praví mu Svatohor bohatýr:
„Ulámej skaliska vysoká a vyzdvihni mne z té hluboké rakve."
Jak starý kozák Ilja Muromec udeřil svou ocelovou palicí do skály, do vysoké, naskočila železná obruč na ohromné, divné té rakvi. Ilja uhodí po druhé a nová obruč naskočí.
I praví mu Svatohor bohatýr:
„Ach, ty starý kozáku Iljo Muromče, nahni se ke mně, dýchnu na tebe svým dechem bohatýrským."
Ilja Muromec nahnul se ke Svatohorovi a Svatohor bohatýr dýchl na něho svým dechem bohatýrským a Ilja Muromec pocítil v sobě třikrát větší sílu. I bije Ilja po třetí do skal, až jiskry odletují, ale kam rána dopadá, tam nová železná obruč naskakuje.
Tu promluví Svatohor k Iljovi takováto slova:
„Je vidět, že Svatohor bohatýr tady skončiti má! Nakloň se, bratře, nade mnou, odevzdám ti svou sílu bohatýrskou!"
Odvětil mu Ilja Muromec:
„Mám síly dost, bratře můj přesilný, matička syrá země by mne neunesla!"
Svatohor mu na to pravil:
„S dobrou jsi se, bratře, poradil, že jsi mne neposlechl. Byl bych na tebe dechl dechem smrtelným, a ty bys byl vedle mne mrtev klesl. Buď zdráv a neboj se nikoho! Bohatýrského oře mého přivaž k mému hrobu, neboť nikdo by ho nezkrotil mimo Svatohora bohatýra."
A z jasných očí Svatohora bohatýra, vytryskly vřelé slzy a potom Svatohor bohatýr složil bohatýrské ruce na bílé hrudi, na své hrudi bohatýrské a tak tu Svatohor bohatýr přijal velikou smrt.
A my opěvujeme nyní slávu Svatohora bohatýra.



Kdy vymizeli bohatýři na Svaté Rusi

Při západu červeného slunéčka vyjelo k řece Safatu sedm udatných ruských bohatýrů, sedm mohutných bratří křížových: vyjel si chytrý Volha Buslajevič a Suchman Dolmantěvič, vyjel si mladý Dobryňa Nikitič a smělý Aljoša Popovič, také krásný Čurila Plenkovič a bojarský syn Ďuk Štěpánovič, vyjel si s nimi i starý kozák Ilja Muromec.
Rozevřelo se před bohatýry širé pole a na tom poli stojí starý dub, mohutný dub sukovatý. U toho dubu sbíhají se tři cesty: první cesta vede k Novgorodu, druhá cesta ke Kyjevu a třetí cesta k sinému moři dalekému. Bohatýři zastavili se na rozcestí, rozbili tu svůj bílý stan a propustili koně proběhnouti se širým polem.
Poskakují koně po hedvábné travičce, zelenou trávu okusují a zlatými uzdami pobřinkují. A ve staně plátěném bohatýři klidně odpočívají.
Bylo při východu červeného slunéčka, když mladý Dobryňa vstal časněji všech ostatních, vyšel si k řece Safatu, umyl se studenou vodou, utřel se tenkým ručníkem a pomodlil se před divotvorným obrazem.
Tu pojednou Dobryňa uvidí za řekou Safatem bílý plátěný stan. V tom staně tábořil zlý Tatařín Busurman a nepropouštěl kolem sebe nikoho ani koňmo, ani vozmo, ani pěšího dobrého junáka.
Dobryňa osedlal si svého dobrého koně, vzal své dlouhé kopí a čingalisko ocelové a vsedl na dobrého koně a kůň jeho nad syrou zemí se vznáší skoky mílovými.
Dobryňa dojíždí k bílému stanu a volá pronikavým hlasem:
„Ej, vyjdi ven, ty Tataříne, zlý Tataříku Busurmane: budu s tebou poctivý boj bojovati!"
Tatařín v tu chvíli z bílého stanu vychází a vsedá na dobrého koně.
Nesrazily se dva větry v širém poli, dvě mračna se tu nepotkala: srazili a setkali se dva udatní bojovníci. Lámala se jejich ostrá kopí, zpřerážely se jejich meče ocelové; i sestoupili junáci se svých dobrých koní a utkali se v ručním zápase.
Pravá noha Dobryňova uklouzla - pravá ruka Dobryňova poklesla - i svalil se Dobryňa na syrou zemi. Tatařín skočil mnu na bílou hruď a vyřízl mu srdce i ledví.
Bylo při východu červeného slunéčka, i vstával Aljoša Popovič časněji všech ostatních, vyšel k řece Safatu, umyl se studenou vodou, utřel se tenkým ručníkem a pomodlil se před divotvorným obrazem.
Tu pojednou Aljoša uvidí koně Dobryňova: rychlý kůň stojí osedlaný, stojí nevesele, klopí oči k syré zemi, je patrno, že teskní po svém pánu po Dobryni Nikitiči.
Aljoša vsedl na dobrého koně, i rozohnil se pod ním dobrý kůň a vznášel se s ním nad syrou zemí skoky mílovými.
Přijíždí Aljoša k bílému stanu a u toho bílého stanu spí mladý Dobryňa: jeho jasné oči zapadly, silné jeho ruce poklesly a na bílých prsou spekla se mu rudá krev. I křičí Aljoša pronikavým hlasem:
„Vylez ven, Tataříne zlý, pojď na poctivý boj, pojď na zápas!"
„Och, ty Aljošo Popoviči, váš rod není stálý, není pevný, neměl by ses pouštěti se mnou v boj."
Odpovídá mu Aljoša:
„Nechlub se, jda na hody, chlub se, až z hodů půjdeš!"
V tu chvíli vychází Tatařín z bílého stanu a vsedá na dobrého koně.
Nesrazily se dva větry v širém poli, ani dvě mračna se tu nesetkala: srazili a setkali se dva udatní bojovníci. Zlámala se jejich ostrá kopí, zpřerážely se jejich meče ocelové; i sestoupili junáci se svých dobrých koní a utkali se v ručním zápase.
Aljoša přemohl Tatařína: svalil ho na syrou zemi, vskočil mu na bílou hruď, chtěl mu rozpárati bílá prsa a vyříznout srdce i s ledvím.
Ale kde se vzal, tu se vzal, přiletěl černý havran a promluvil takto lidským hlasem:
„Och, ty smělý Aljošo Popoviči! Poslechni mne černého havrana! Nerozparuj Tatařínovi bílých prsou, zaletím na širé moře a přinesu ti mrtvé a živé vody: postříkneš Dobryňu mrtvou vodou, a sroste jeho bílé tělo - postříkneš Dobryňu živou vodou a probudí se dobrý junák ..."
Aljoša uposlechl havrana, i letěl havran na siné moře a přinesl mrtvé i živé vody. Aljoša osťříkl Dobryňu mrtvou vodou, a jeho bílé tělo srostlo. Aljoša postříkl Dobryňu živou vodou, a junák zbudil se ze smrtelného spánku. A oba bohatýři propustili Tatařína.
Bylo při východu červeného slunéčka, i vstával Ilja Muromec časněji všech ostatních, vyšel si k řece Safatu, umyl se studenou vodou, utřel se tenkym ručníkem a pomodlil se před divotvorným obrazem.
Tu pojednou vidí: přes řeku Safat převáží se vojsko busurmanské a vojsko to by dobrý junák neobjel, šerý vlk by ho neoběhl a černý havran by ho neobletěl.
I volá Ilja pronikavým hlasem:
„Oj, kde jste, vy mohutní bohatýři, stateční bratří křížoví?"
Jakmile bohatýři sběhli se na jeho zavolání, jakmile posedali na dobré koně, jakmile se vrhli na to vojsko busurmanské, začali vojsko potírati a pobíjeti. A co bohatýři nepobili, to dobré jejich koně podupali. Tak se bili tři hodiny a tři minutky - a pobili tu přesilu pohanskou.
I začali se bohatýři vychloubati.
Ještě se nenamohla naše silná ramena, ještě se neuchodili naše dobré koně, ještě nejsou otupeny naše ostré meče!"
I pravil smělý Popovič:
„Nechť povstane proti nám vojsko nadpozemské, my bohatýři se s ním vyrovnáme!"
Sotva promluvil toto nerozumné slovo, zjevili se dva bojovníci a vyzývali silným hlasem:
„Postupte s námi boj, bohatýři! Nehleďte na to, že jsme pouze dva a vás je sedmero!"
Bohatýři neuznali bojovníky za hodny boje, a Aljoša Popovič rozhorlil se po jejich slovech, pobídl svého rychlého koně a letěl proti bojovníkům a od ramene přeťal je ve dvé: a stáli proti němu čtyři - a byli všichni živi.
Letí proti nim mladý Dobryňa Nikitič a zpřetínal je od ramen ve dvé: a stálo proti němu osmero mužů - a byli všichni živi.
Letěl proti nim i starý kozák Ilja Muromec a zpřetínal je všecky od ramene ve dvé a stálo proti němu dvakrát tolik - a všichni byli živi.
I vrhli se proti vojsku všichni bohatýři, začali vojsko potírat i pobíjet, ale vojsko stále roste, a stále na bohatýry bojovně doráží ... A co bohatýři nepobili, to dobré koně jejich podupali - a vojsko stále roste a roste a stále na bohatýry bojovně doráží. Tak se bohatýři bili tři dny a tři hodiny a tři minuty.
Namohla se jejich silná ramena, uchodili, se jejich dobré koně, a otupili se jejich ostré meče.
A vojsko stále ještě roste a roste a stále na bohatýry bojovně doráží ...
I polekali se mocní ruští bohatýři, utekli na kamenné hory, do temných jeskyň: a jak bohatýr doběhne k hoře, tak zkamení. Doběhne druhý, také zkamení, doběhne třetí, také zkamení.
Od té doby také bohatýři vymizeli na Svaté Rusi.

---------

Pobratření dálo se tak, že si bohatýři vyměnili vzájemně kříže, které na hrdle zavěšené nosili. Pobratimství bylo potom vážnou povinností, křížový bratr svého křížového bratra nesměl opustit, musil mu vždy býti nápomocen a podobně.
14.08.2013 04:24:04
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one