Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Paul Arnold: Mayská kniha mrtvých

Paul Arnold: Mayské kniha mrtvých  - obrázek

Paul Arnold: Mayské kniha mrtvých - obrázek

Překlad a výklad Pařížského kodexu ve srovnání s Madridským a Drážďanským kodexem

Eminent, 2003, překlad Zuzana Le Roy
Kniha představuje překlad a výklad Pařížského kodexu ve srovnání se dvěma dalšími - Madridským kodexem a Drážďanským. Autor, jenž se pařížkým kodexem zabýval řadu let, srovnává v knize staré čínské písmo a písmo mayské, které rozluštil. Dochází k závěru, že jejich základ je blízce příbuzný. Nejvíce prostoru věnuje rozboru výše zmiňovaných náboženských textů a snaží se čtenářům přiblížit mayské náboženství, jehož základní myšlenkou bylo znovuzrození člověka, které se dělo cyklicky. V této souvislosti je důraz kladen nejen na rituály, ale i na s nimi spojené osoby a bytosti. Autor v knize často srovnává mayské náboženství s buddhismem.

----------------------------------------------------

Text mayského Pařížského kodexu neboli Pérez podává podle Paula Arnolda zprávu o rituálu, který sleduje, doprovází a pomáhá zesnulému od agónie přes proměny "duše" až po reinkarnaci do útrob těhotné ženy. Víra v cyklický návrat mrtvých byla pilířem mayského myšlení. Základním zájmem národa, jehož vesmír spočíval na vzájemné závislosti živých a mrtvých, národa odsouzeného k vymizení, přestane-li docházet k reinkarnacím. Z textu vyplývá, že chilan či chilam balam (kněz-věštěc-jaguár) byl skutečným všemocným spojovacím článkem mezi světem živých a mrtvých. Když byl oznámen pád mayské říše a odsouzení chilam balama, Mayové předpovídali neplodnost a skutečnou smrt "duší" redukovaných na stadium larvy bez podpory chilana v procesu znovuzození. 

--------------------------

V tibetské Bardo Thödol lama, jehož role je velmi blízká té, kterou přisuzuje Pařížský kodex chilanovi, stále zapřísahá mrtvého, aby nepodléhal pokušení touhy po znovuzrození. Mayové jsou přesvědčeni, že pozemský život je dobrodiním, a proto naopak stimulují zakořeněnou touhu mrtvého po znovuzrození a pomáhají mu ji probudit a najít cestu do dělohy. Odtud vyplývá kult mrtvých a četné rituály, které jsou téměř výhradním tématem Pařížského kodexu. Pravděpodobně z tohoto důvodu je v mayštině nazýván člověk bez potomků "člověk, který zaniká", protože umírá a zcela mizí. Nemá žádnou naději nalézt tělo, protože žádný jeho potomek se nepostará o jeho osud po posledním vydechnutí, nevyvolá všechny ty rituály, které by uspíšily jeho probuzení, a nedovede jeho duši do útrob nějaké matky. 

--------------------------------------

Nevíme, jak chilan získával své funkce. Nebyly dědičné a závisely na přirozeném daru, díky kterému se stal výjimečnou bytostí. Bezpochyby tato funkce vyžadovala askezi, jejíž pomocí se rozvíjel a udržoval dar jasnozřivosti, jakmile se u někoho objevil. Chilan byl duší mayského lidu. A není překvapivé, že proroctví několika chilam balamů přežila i přes kolonizaci a christianizaci jako největší poklady. Na chilanovi spočívalo udržování stálých vztahů mezi zemí a nebem, aby bylo zajištěno přežití živých a zachování rasy. Jeho zmizení se rovnalo zhroucení celé společnosti.

----------------------------------

Mýtický pták Moan je volán chilanem a připravuje a završuje reinkarnaci zesnulého. Jak doslovně vysvětluje mayská kniha, Moan nejedná ze svého rozhodnutí, je třeba, aby ho lidé uvedli do pohybu rituálem pupenu, mayský kněz jako pozorovatel přírody spojuje rostlinný i lidský růst. Stejně jako vzklíčí rostlinné semeno, i mrtvý bude růst a vytvoří nový život. Téměř na každé straně rukopis zmiňuje světlo vnímané chilanem a vyzařované, zdá se, zesnulým. Toto světlo musí zazářit, aby mohlo dojít ke znovuzrození v limbu (mezi dvěma vtěleními), k přeměně mrtvého, která bezprostředně předchází návratu do dělohy. Dokud mrtvý je v letargii, žije v temnotách, odkud se ho výzvy chilana snaží vyvést. Je tedy zřejmé, že mrtví své záření získávají pouze působením vnější síly. A tato síla vychází z Moana, který nese znak slunečního kotouče.    

-------------------------

Paul Arnold (1909-1992) byl mužem opravdu renesančního záběru. Zajímal se o hermetismus, buddhismus, byl vynikajícím znalcem čínských náboženství, nebyl mu cizí spiritismus. Ovládal řadu jazyků, což se - podobně jako u Champolliona - ukázalo být zásadní výhodou. Za svou knihu Deváté slunce získal dokonce prestižní francouzskou Velkou cenu za esoterickou literaturu. Kromě toho napsal knihy Japonští mudrci, Baudelaireův esoterismus, Zen a japonská tradice, Tajná historie Alsaska, Klíče k Shakespearovi a další. Zabýval se i dějinami rosekruciánů. Mayským rukopisů m se věnoval od šedesátých let minulého století. Roku 1977 definitivně rozluštil text Pařížského kodexu a o rok později jej nakladatelství Roberta Laffonta ve Francii vydalo. Název knihy zněl Le Livre des morts maya a obsah byl přesně takový, jak název napovídal: mayská kniha mrtvých.

Odezva byla neskutečná. Svět se poprvé dozvěděl o tom, že mayská kultura nebyla jen krvavá, jen obětní, ornamentální, tajemná a neznámá, jakoby spadlá z nebe, ale že byla především zasvěcená a esoterická. A že měla texty podobné Egyptské nebo Tibetské knize mrtvých. Vědci se k Arnoldově práci stavěli přirozeně rezervovaně: nikdo jim totiž ve škole nevysvětlil, že by staří Mayové mohli uvažovat o něčem tak nesmyslném, jako je víra ve stěhování duší, reinkarnace.

V pozdějším vydání šel Paul Arnold ještě dál: porovnal text Pařížského kodexu s Drážďanským a Madridským a zjistil jednoznačnou shodu, a to i přesto, že text uložený v Saské zemské knihovně v Drážďanech je považován spíš za kosmologický a text z Madridu za unikátní ukázku mayské astrologie.

Jaromír Kozák se zmínil, že popis starých Egypťanů pro nejrůznější esoterické fenomény byl velmi důkladný. U starých Mayů tomu bylo podobně. Teprve Mayská kniha mrtvých dává klíč ke smysluplnému pochopení celého panteonu bohů, které Mayové uctívali, a k jejich až vášnivému zpodobování zvířat, především hada a jaguára.

Mexický kulturní atašé, pan Gerardo Ochoa Sandy, mě ve své pracovně na pražském velvyslanectví upozornil na boky schodiště Chrámu nápisů v Palenque, tvořené jedním dlouhým hadem. Had je skutečně nejčastěji zobrazované zvíře mayského světa. Najdete jej na nádobách, v rukou bohů, na nástěnných malbách popisujících rituály, na oděvech i scénách z mayské kosmogonie. Smysl symbolu vysvětluje Mayská kniha mrtvých: jedná se jednoznačně o symbol hadí síly, o jejíž existenci Mayové nejenže věděli, ale kterou během svých rituálů také ovládali. Uvědomíte-li si, že tento fenomén zmiňují i staří Indové, Tibeťané a Egypťané, pochopíte snadno esoterickou hloubku mayské kultury.

Ovládání hadí síly prokazovali mayští kněží, zasvěcenci i panovníci během zvláštních rituálů sebezasvěcení. Jejich průběh byl mimořádně krvavý a nepochybně i bolestivý; v tom se poněkud liší od zmíněných národů.

Rituál sebezasvěcení byl prováděn ve zvláštních centrech, svatyních, kde docházelo také k obětování. Prováděl jej kněz, který přistoupil k adeptovi a zvláštním nožem mu probodl kořen penisu nebo jazyk. Tímto probodnutým orgánem byl potom protahován hrubý provaz. Jistě jste se někdy kousli do jazyka (nebo jinam), a tak si určitě dokážete představit neskutečnou bolest, která tento proces provázela. K ovládnutí bolesti - lépe řečeno přechodu na jinou úroveň vědomí, což je v tomto případě totéž - napomáhalo několik prostředků. Především to byla úžasná duchovní síla mayských kněží, dále samozřejmě koncentrace adepta, který se na rituál připravoval pod jejich dohledem delší dobu, naplněnou půsty a zdrženlivostí všeho druhu, a vedle toho patrně i zvláštní nápoj, o jehož složení kodexy mlčí.

O obsahu tohoto nápoje lze jen spekulovat. K dispozici měli Mayové hned několik rostlin. Jednou z nich bylo kakao, jehož poměrně vysoký obsah alkaloidů mohl pomáhat přivést do jiného stavu vědomí. Kakao bylo navíc považováno za posvátné a mnoho mayských artefaktů je věnováno právě jemu. Mohlo se ale také jednat o kořen stromu balche, lusky stromu kante nebo listy rostliny ololiuqui, známé jako posvátný svlačec. Milan Calábek se na základě svých znalostí mexických domorodých reálií domnívá, že miska, která bývá na mnoha (nejen) mayských vyobrazeních podávána adeptům, mohla obsahovat speciální směs kakaa a peyotlu.

Bez ohledu na to, co obřadní nápoj obsahoval, je jisté, co bylo smyslem rituálu: probuzení a následné ovládnutí hadí síly. Ta bývá na kresbách vyobrazena často v mimořádné barevnosti; mayský had - na rozdíl od toho, co se plazí po zemi - však nemá ocas, ale dvě tlamy. Jednou do něj z mayské Bezbřehé záře vstupují duchovní bytosti, aby druhou vystoupily do světa smrtelníků a poctily jej svou návštěvou.

Pro Maye byl pozemský život dobrodiním: zatímco lama v Tibetské knize mrtvých zapřísahá duši zemřelého, aby nepodléhala pokušení touhy po znovuzrození, role mayských chilanů je opačná.

Mayové byli jedinými středoamerickými Indiány, kteří měli kult předků. Své mrtvé dokonce pohřbívali v těsné blízkosti domů. Chvílím smrtelného zápasu byl přítomen chilan (chilam), kněz-jaguár, který v transu, "uprostřed všeobecného veselí světa mrtvých", jak vypráví Mayská kniha mrtvých, vyprovází duši zemřelého do neviditelného světa zvaného limbus, kde dochází k nové proměně, k tomu, co kniha popisuje jako "znovuzrození v limbu". Mrtvý ztrácí lidskou postavu a kněz jej vede po nebezpečných stezkách znovuzrození. Podle Pařížského kodexu se zesnulý vrací do lidského těla ve třech fázích, o jejichž průběhu neměli mayologové do doby zveřejnění Arnoldova překladu tušení.

Po velkém přechodu se zesnulý postupně vrací do stavu stále vyššího vědomí. Ve druhé fázi vstupuje do světa zvaného limbus: tam čeká na reinkarnaci. O té se rozhoduje v další fázi, kdy "je duše zbavena své bývalé schránky" (a tudíž mizí vzpomínka zesnulého na minulý život; jedná se tedy o podobný postup, jaký popisuje Platón v metafoře doušku z Řeky zapomnění) a je "vložena do lůna ženy". Tento proces se odehrává ve světě, který Mayové nazývali podměsíční.

Souvislosti, které popisuje Paul Arnold, jsou fascinující a zdaleka se netýkají jen smrti. Hovoří o potřebě komunikace světa živých a mrtvých, o zasvěcených kněžích, o pojetí času.

Zatímco Egyptská kniha mrtvých ještě mohla být pokládána za jakýsi zvláštní výstřelek podivuhodným způsobem exaltované civilizace, Tibetská se stala výzvou. Mayská kniha mrtvých se zdá již být určitým důkazem toho, že tyto fenomény nejsou jakousi zvláštní náhodou, nebo chcete-li shodou okolností, koincidencí v bláhových dějinách ještě bláhovějšího lidstva.

Jak zmiňuje Landova (Diego de Landa, narozen 1524, na Yucatán přijel v rámci františkánské mise) Zpráva, ničení posvátných kodexů Mayové "želeli v překvapující míře". Není divu: vždyť pro ně tyto knihy byly něčím mnohem cennějším, než by mohly být "obyčejné" kroniky, záznamy o životech předků, kterých si tolik vážili, než doklady jejich mizejících podivuhodných znalostí nebo pouhou památkou na doby, kdy byl přes aztéckou nadvládu jejich národ mnohem svobodnější než po příchodu křesťanů. Byly pro ně životem samým, přítomností i budoucím osudem. Byly pro ně klíčem k pochopení svého příštího vtělení, klíčem k pochopení života samého.

Jiří Kuchař

http://ee.dunres.sk/

-------------------------------

Pařížský kodex byl objeven roku 1859 Leonem de Rosny v odpadkovém koši v Pařížské Národní knihovně. Kniha byla zabalena do papíru, na němž stálo jméno Pérez a několik dalších slov v maya-tzeltal. Právě z toho důvodu se původně předpokládalo, že kodex pochází z kraje Tzeltalů, tedy z Chiapasu. V současnosti se nicméně autoři kloní spíše k Thompsonovu názoru, že jeho původ je třeba hledat na severu mayské oblasti ve městech Tulum či Mayapán. Není jasné, jak se kodex dostal do Evropy: snad byl odkoupen pařížskou knihovnou od nějakého sběratele či obchodníka. Celkem se jedná o dvanáct iluminovaných stran, ale je pravděpodobné, že na začátku i na konci jedna nebo více stran schází. Jeho obsah se podobá Drážďanskému kodexu, vesměs jde o věšteckou a astronomickou příručku, obsahuje například seznam katunů, božstva vztažená ke katunům atd.

http://glosy.info/texty/literatura-starych-mayu/2
29.04.2011 16:05:15
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one