Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Martín Prechtel: Tajemství mluvícího jaguára

Martín Prechtel: Tajemství mluvícího jaguára  - obrázek

Martín Prechtel: Tajemství mluvícího jaguára - obrázek

Vzpomínky z živoucího srdce mayské vesnice

Argo, 2001, překlad Jan Valeška

U Tzutuhilů neexistovaly dynastie šamanů či šamanské rodiny. Šamani se objevoali tam, kde o tom rozhodli duchové, a to ve všech typech rodin. Šaman byl v podstatě lékařem, šaman, který neléčil, se nemohl nazývat šamanem. Nikdo by nikdy netvrdil, že je šamanem, kdyby jím opravdu nebyl, protože jinak by ho nějaký duch ihned vyzkoušel a srazil k zemi. Šamani dokonce ani sami sebe šamany nenazývali, tak jim říkali lidé za jejich zády. Šamani vyučují šamanismus nebo o něm hovoří jedině tehdy, když pomáhají novicům při zasvěcování. A dokonce ani tehdy neučí. Učí, jak se učit, jak si pamatovat, a naznačují, jak využívat toho, co jste si zapamatovali, abyste sami sebe nezničili. Někteří šamani se sami nazývali "koníkem svého majitele", protože šamany duchové pěkně honí. Šaman musí duchy nosit, duchové ho nenosí nikdy.

Vesnická hierarchie žádné takové problémy nemá. Šamanství není zaměstnáním nebo vybranou profesí, je ve vás od narození a vy je nemůžete nijak opustit. Nicolas Chiviliu Taxacoy (Chiv) zastával po čtyřicet let funkci v hierarchii. Třikrát byl hlavním náčelníkem a k tomu ještě dvanáct let knězem Svatého chlapce. A pak odešel do důchodu. Ale ještě v devadesáti letech stále provozoval šamanství.

Řeč spočívá v každičké věci. Obyvatelé Atitlánu věří, že povaha čehokoliv je v jeho řeči. To, že tráva roste, je řečí ducha trávy. Kvetoucí stromy jsou řečí stromového ducha, stejně jako celá roční doba, kdy kvetou. Takže když božstvo oné roční doby vysloví jednu ze svých vět, stromy rozkvetou. Když v listí zašramotí myš nebo se pohne strom ve větru, zaburácí hrom, zaskučí vítr ve skalách, lidé v tzutuhilštině říkají "Xbi rubi", "Vyslovil své jméno". A protože řeč všech věcí spočívá v jejich podstatě, sama tato podstata doslova  vemlouvá věcem život. Život tohoto světa udržuje souzvuk všech věcí na zemi, jež všechny najednou vyslovují svá jména. V ostatních světech tvoří slova bohů, stejně jako ta naše, rytmické zvuky, ale když se zrodí do tohoto světa, nabývají jistého tvaru. Převlékají se do masky tvarů.

Nejdřív se Martín Prechtel musel naučit obvyklé každodenní postupy společné všem domorodým šamanům. Třeba jak vyfukovat z úst vodu či kořalku. Jemný opar tekutiny vyprsknutý čtyřmi či pěti různými směry vytvořil nad pacientem syté duhové pruhy, které zářily ve slunečním světle. Šamani se učili, jak zavěšovat kapénky do vzduchu na velmi dlouhou dobu. Tak mohli nemocného vykoupat v duze, což bylo nezbytné při určitých obřadech a u některých neduhů, zvláště u nemocí z leknutí. Nad příbytkem zlého ducha rozhazoval šaman popel různých obřadně spálených substancí a ve vznášejících se částečkách prachu pak kreslil rozličné obrazce. Ke psaní zpráv, jejichž prostřednictvím šaman rozmlouval s ubohými skleslými duchy, se používalo různých předmětů. Pokud měl člověk šamanský instinkt a sílu, dokázal zatroubit na lasturu, celou svatyni pokropit vodou z úst a pak okamžitě vyfouknout přes kost do vzduchu obrovské množství posvátného popela. A najednou člověk spatřil zastíněnou siluetu ducha, někdy i boha, stojícího v místnosti v záři mlžného oparu z vody a popela jako na negativu fotografie. Pokud byl šaman skutečně dobrý, dokázal touto metodou snížit pacientovi teplotu. Šaman nabral do plic kouř kadidla, vyfoukl ho nad pacientovu hlavu a sledoval, jak se horký kouř mění v jemný oblak chladivých vodních kapek. Podobně dokázal šaman pomoci pacientovi v šoku nebo podchlazenému člověku, zvýšit teplotu provlhlého a třesoucího se těla. Začínal u chodidel a pokračoval přes nohy k ramenům, pažím a dál ke krku a bradě, až konečně dokázal navrátit pacientovi do tváří teplou červeň. Takového cíle bylo možno dosáhnout mnoha způsoby, ale měnit vodu v kouř byla docela zábava. Šaman vyfoukl jemný opar tekutiny, nad níž se předtím pomodlil, mlhu pak rozřízl skleněným nožem a sledoval, jak se mění ve voňavý modravý kouř. Existovalo mnohem víc podobných postupů, z nichž šaman neměl žádné na požádání ukazovat nebo se s nimi předvádět, jinak by tuto schopnost mohl ztratit.

Největší šamanovou schopností bylo umění udržet ve víru každodenních událostí vesnice svou přirozenou netknutost. Práce v horách jej přivedla do styku s mízou života ve světě rostlin a zvířat, pobyt ve vodě zas s proudem žití ve vesnici života. Ovšem nejtěžší bylo žít ve skutečné vesnici, protože tam šaman nemohl využít svých lidských schopností ke splynutí. Být člověkem nevyžaduje úsilí,  a tak mohl snadno být sám sebou. Podstata šamanova umění však byla v tom, nebýt člověkem, ale stát se součástí přírody mezi lidmi. Chiv tohle kdysi zvládl, někdy kolem první světové války, když navštívil celkem třináct vesnic. Podle Chiva bylo prakticky nemožné, aby šamanův duchovní přirozený život zůstal netknutý, dokud žil ve vlastní vesnici, kde se všichni navzájem znali. A tak vás učitelé převlékli za žebráka či tuláka a poslali na náměstí ve vesnici jiného kmene, jemuž nerozumíte ani slovo. Tam máte sedět uprostřed čilého ruchu vesnice a plně si uvědomovat své okolí, jako byste pobývali v přírodě. Tak se stanete stejnou součástí neviditelné přírody vesnice jako hovnivál tlačící kuličku hnoje k nárožnímu kameni po pomočených dlažebních kostkách, na kterých ležíte. Zjevná neviditelnost se stane výhodou. Využívá se k polapení skučících démonů, kteří ničí přirozenost pacientů.

Žádná Tzutuhil nepodceňuje své sny. Pokud jsou příliš znepokojivé, pak je třeba zajít za šamanem a požádat ho o rituální výklad. Určité typy snění pomáhají šamanům předvídat nemoci, nalézt skutečnou osobnost jeho duše a tak pochopit, co se mu přihodilo. I když snová krajina se může zdát odlišná od krajiny bdělosti, je v podstatě vyváženým protikladem, opačnou verzí místa, kde naše duše prožívá svůj pozemský život, poskládaný v jakési složité zrcadlo. Ani sny, ani bdění, neobsahuje veškerý život. Skutečný život je výsledkem vzájemného působení obou částí.

Zkušení šamani k léčení lidí příliš nevyužívali vlastní sílu, nýbrž své schopnosti získávat si přízeň velkých bohů, kteří jim s pacienty pomáhali. Proto při překladu slova šaman do španělštiny používají Tzutuhilové výraz abogados, advokáti, duchovní právníci. Naučili se řeči soudů, znají příslušné postupy a mají své konexe.
28.06.2012 10:59:00
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one