Stanislav Vašina: Čtenářský deníček

Alan Ereira: Poselství ze srdce světa

Alan Ereira: Poselství ze srdce světa - obrázek

Alan Ereira: Poselství ze srdce světa - obrázek

Potomci poslední indiánské civilizace promlouvají
Rybka Publishers, 2004, přeložila Zuzana Talířová
Poslední potomci předkolumbovské civilizace inidáni Kogi, kteří svět pozorují ze své země na vrcholcích kolumbijských hor Sierry Nevady, si uchovali svou autonomii. Nyní se obávají konce života za Zemi a vyzývají ostatní svět tzv. Malých bratrů, aby je vyslechl. Sami sebe, Velké bratry, považují za strážce života na zemi. Vnímají svět jako jedinečnou živou bytost, o níž se musejí starat a jíž milují. Celý jejich způsob života je zasvěcen péči o faunu a flóru, jsou zkrátka ekologickým společenstvím, jehož chování je zcela podřízeno potřebám a zdraví planety. Velcí bratři si všímají změn, které by mohly způsobit konec světa. Svět je v agonii, vědí, že my ho pomalu zabíjíme.

Kogiové nejsou lovci nebo kočovníci. Tvoří společenství, které již po více než tisíc let obývá své vesnice a obdělává svá pole. V Andách a Střední Americe ještě přežívají fragmenty civilizací Mayů a Inků, které koexistují s naším světem. Jediní indiáni Kogi si dosud uchovali svůj primitivní stát a uchránili autoritu svých teokratických institucí. Velcí bratři nás považují za nebezpečné a nerozumné děti, které jsou naprosto neschopné si poradit. Kogiové dlouho váhali, než umožnili autorovi knížky, aby s nimi natočil pro společnost BBC film. Tuto volbu ospravedlnila jen ta nejhlubší obava o osud světa. Alan Ereira se snažil mamům, náboženským vůdcům Kogiů, vysvětlit, že budou sami určovat, co ve filmu bude, jak chtějí Malé bratry oslovit.

Mamové řídí ostatní indiány jako kněží a soudci. Přestože všichni ovládají základní vědění, každý z nich je specialistou. Již od dětství si každý pěstuje a rozvíjí jednu či více oblastí osobního zaslíbení. Tak má jeden mama znalosti o jednom druhu ptáků či zvířat, další o historii, jiný se zase orientuje v otázkách souladu ve společenství a tak dále. Mamové velí komisařům vesnice, comisarios, které sami jmenují. Jejich úkolem je dbát na to, aby cesty byly v dobrém stavu, dohlížet na čistotu v osadách a udržovat veřejný pořádek. Comisarios mají své pomocníky, cabos, neboli četníky. Vládnou autoritou, kterou běžně bílá společnost nezná.

Také je pozoruhodné, že Kogiové se dožívají běžně až devadesáti let. Cílem a smyslem života obyčejných Kogiů není ani dosáhnout osvíceného poznání, ani spasení jejich duší, nýbrž prostě žít, obdělávat půdu a poslouchat rady mamů, jak sledovat správnou životní cestu. Ženy nemohou být ani comisarios, ani cabos. Přestože existuje několik žen mama, jsou odříznuty od veřejného života, jelikož prostředí, kde mamové působí, je nuhue, dům světa, kam je ženám přístup zapovězen. Ženy mají také své místo setkávání, ovšem jedná se o jednoduchý dům, s jedním vchodem a jedním ohništěm. V nuhue probíhají přednášky, které vedou mamové, kteří tak seznamují ostatní Kogie se Zákonem, učí je, jak ho dodržovat a zároveň ho vysvětlují. Účast na těchto radách je povinná.

Mamové uplatňují svou autoritu prostřednictvím systému zkoušek a pohovorů. Cítí-li se někdo špatně, má-li bolesti či špatné sny, prožívá-li ve svém životě nějakou krizi, vyhledá mamu. Ten ho vyzve, aby do nejmenších podrobností popsal vše, co za určité údobí prožil. Tento postup vyžaduej mnoho dní. Mama se pak snaží nalézt k problému klíč a odhalit čin nebo událost, které narušily rovnováhu dané osoby se světem. Tak se tedy mamové dozvídají vše, co jednotliví Kogiové vědí. Shromažďují tak veškeré možné informace o vnějším světě. Co spatří jeden Kogi, o tom se dozvědí všichni mamové. Oni sami například nikdy film nebo televizi neviděli, nicméně velmi dobře věděli, o čem s nimi Alan Ereira hovořil.

Několik zkrácených promluv mamů:

Celá Kolumbie byla posvátná zem, naše Matka Země. O staletí později přišel Malý bratr z jiné země, říkají mamové. Seňor Kryštof Kolumbus přišel do této země a ihned spatřil bohatství a povraždil mnoho indiánů. Sebral zlato, které tu bylo. Posvátné zlato, zlaté masky, všechno možné zlato. A tak indiáni, kteří žili na pobřeží, všichni indiáni, odešli. Vystoupili až docela nahoru. A tam nahoře zůstali bez zlata. Pro ně byly stromy jako lidské bytosti, nekáceli je. Brali si malé kousky. A tam je zasévali. Ale pak přišel Malý bratr. Ihned se začal množit a začal kácet lesy, indiáni vystoupili ještě blíž vrcholům a měli hlad. Neměli co jíst, mnozí zemřeli. V té době nebylo pomoci, nikdo jim nemohl pomoci. Mama říká: Přišel jsem o zlato, nezůstalo mi nic, zbyla mi však silná, hluboká mysl, to jediné nejdůležitější. Systém. Nechte nás uchovat si tyto zvyky, uchovat tradici. Nechte nás je uchovat. My máme k Matce Zemi úctu.

Nyní vysychá voda. Není už dostatek vody. A tak mama říká: Čí je to vina? Na vině je Malý bratr, jelikož mě zaháněl stále výš a výš, a teď dole osekává les, kácí ho. Nyní musí otevřít oči, postavit se problému čelem. Teď musí pomoci dole udělat pořádek, dohlížet na to, aby tam byla zvířata, rostliny, příroda, aby bylo hlubokých vod, dostatek vody, voda. Tak tam bude příroda, jak má být.

Dnes je mama čím dál smutnější, cítí se zesláblý. Říká, že Země chřadne, Zemi ubývá sil, protože sebrali příliš mnoho ropy, uhlí, mnoho minerálů. Lidská bytost má v sobě mnoho tekutiny. Když tekutina vysychá, slábneme. Stejná věc se může přihodit Zemi, slabost ji zničí, slabost. A tak dnes Zemi napadají nejrůznější choroby. Zvířata umírají. Stromy usychají. Lidé jsou stíháni nemocemi. Objeví se mnoho nemocí a nebude na ně žádného léku. Proč? Protože Malý bratr je mezi námi. Porušuje podstatu Zákona světa. Úplně jej porušuje. Loupí. Plení. Staví dálnice, těží ropu, minerály.

My vám říkáme, my zdejší národy, Kogiové, Asariové, Arhuakové: Tohle je znesvěcování. Malý brat si myslí: Vím toho spoustu o vesmíru! Jenže tohle vědění učí, jak zničit celý svět, jak zničit všechno, celé lidstvo. Země cítí. Když těží ropu. Země cítí v tomto místě bolest. A tak Země sešle nemoc. Bude hodně léků, drog. Ale nakonec už léky k ničemu nebudou a drogy také ne.

Matka Země trpí, vylámali jí zuby, vydloubali oči a utrhli uši. Zvrací a má průjem, je nemocná. Matka trpí. O všechno přišla.

Víme, co se děje. Říkají, že svět skončí. Ale ještě neskončí. Budeme-li se dobře chovat, neskončí. Země je stále ještě plodná. Stále ještě dává úrodu. Úroda stále ještě roste. Až bude umírat docela, bude vyschlá a neúrodná. Otec Serankua stvořil tuto zemi, aby nikdy neskončila, abychom tu všichni mohli nadále žít. Malý bratře, tvá voda dole se vypařuje. Nemysli si, že za to můžeme my, nemysli si, že jsme zapomněli na svůj úkol. Kdy skončí svět? Nevíme. Ani Malý bratr ani my to nemůžeme vědět.

Matka mi řekla, jak o ni mám pečovat, a tak na ni nejsem zlý. Přináším jí potravu a dary. Starám se o ni. Matka mi dala jedinou cestu a já ji sleduji a nikdy z ní nescházím. Nešel jsem ani na tu, ani na onu stranu. Nikomu a ničemu jsem neublížil. To Malý bratr všechno ničí. Ne všichni Malí bratři, ale někteří z nich. Chci Malému bratrovi poradit. Bude-li takto pokračovat, uvidí, co se stane. Bude-li nadále pleněn, svět skončí.

Také jeden mama řekl autorovi knížky, že díky své civilizaci a technice se Malý bratr domnívá, že umí létat, že je všemocný. Ale ten let je jen zdánlivý, je to přitom pád ze skály.

Indiáni Kogi chtěli natočit film proto, že měli co na srdci. A film byl způsob, jak to sdělit, jak dosáhnout k Malému bratrovi. Přesto to nebylo úplné otevření se vůči vnějšímu světu. Nechtěli, aby za nimi už chodil někdo jiný, pouze tento film pro BBC měl zbytku světa sdělit, že je nutné něco dělat, aby svět nebyl zničen.
13.07.2008 20:17:28
stanislav vasina
TOPlist
stanislav.vasina@gmail.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one